Podoby – Květáci
Obyč. květák bez popohánění chemických, genetických a nevím už jakých by nebyl větší než pěst hromotlukova a nevypadal by jako přerostlá hlava berana.
Kůň bez mlácení by neběžel derby. Rychlost nadkoňskou by hřebec ze sebe vymáčkl jen v situaci, kdyby na dočich byla rozněžnělá klisna.
To chápu i já! I bez mlácení bych bral tágo. V podobný situaci. Asi.
Jak ten čas běží, milá, ve stáří rychle, tím dýl to trvá…
Bez romantických dedukcí by ani dneska člověk nevzlít’ do kalnýho básnickýho nebe někde nad bejvalý Stalinovy závody, před tím IG Farben, kde vařili benzin z uhlí, vole, za časů IG Farben.
Bez nápovědy by se v Nár. divadle na Nár. třídě nehrály žádný zapeklitý kusy. Jen Maryša, Lucerna a Prodanka…
El. přístroje se zmenšují. Jdou jinou cestou než květáci. Za mého mládí počítače zabíraly sály, dneska se to vejde do větší kabelky.
Taky hejblátka elektrický, co zesilují a mrší všelijak tóny, jsou menší. Pepa Janíček zjistil někdy v sedmdesátejch, že zvuk nejlíp odráží beton. Do betonový věže zabudoval deset vysloužilých repráků ze školy. Naštěstí byla kolem spousta ochotnejch vlasáčů – tehdy mladíků, který to pomáhali nosit. Aspoň ve třech.
Repráky nenapodobitelně chraptěly – no, a to byla ta finta, ta originalita, kterou by dneska stěží napodobilo několik krabiček.
Takže ten vývoj jde oběma směry.
Poučení z toho není žádný.
Komentáře k článku: Podoby – Květáci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
