Podoby – Nezávislá čínská TV
Tak bych to přeložil z plynulý angličtiny s čínským nápěvem. Nedělá mně potíž psát nebo vyprávět několik příběhů naráz. Příběhy si pak jakoby pomáhají a dojdou… jako koleje se v nedohlednu spojí. Nebo dohlednu? Jak chcete.
Takže: Bylo to někdy před návštěvou čínskýho samoděržavýho v Praze. Kdosi mi volal a představil se jako zástupce Nezávislé čínské televize (dále jen NČTV). Prý si NČTV vymyslela natočit se mnou rozhovor.
Je zajímavý, jak málo si z toho pamatuju…
Vím určitě, že jsem někoho z jejich českýho doprovodu upozornil, že co vypiju, nebo snad i sním, si platit nebudu.
Souhlasili. I Číňani.
Krásná moderátorka, která za mnou s celým štábem přijela do Café Sladkovský ve Vršovicích, se pak ptala na něco o psaní, hraní, snad i na život došlo.
Skákal jsem jí do řeči a hned na začátku žádal o vysvětlení, co v Číně znamená bejt v něčem nezávislej. Obšírně pohovořila o nezávislostech v umění, vědě, snad i v životě.
No, a jak je to s vámi, když teď brouzdáte Evropou a točíte zajímavosti? Natočíte a pak to pustíte na nějakým nezávislým ART kanálu?
Člověk vedle ní, dobře rostlej chlapík, občas na tu kočku-moderátorku juknul a zřejmě nonverbálně ji kočíroval, aby nevodbočovala a nenechala se tím zarostlým pobudou zahnat do ouzkejch.
Toho chlapíka nazývali filmovým asistentem. Nejsem dnešní, abych nepochopil asistentovo poslání. Estébácký hnízdo v Bartolomějský 10 se taky jmenovalo – Krajská správa veřejné bezpečnosti.
Proč by ten chlápek nemohl zrovna teď bejt umělecký poradce nezávislýho natáčení? Přeci mně nebudou vykládat, že je to obyč. fízl.
Pak jsem se konečně domáknul něco o tý nezávislosti. Prostě to natočej a dřív, než to pustěj, projde to kulturní kontrolou.
Takže cenzura…
Ne, to je kontrolní kontrola, vysvětluje laskavě ta kočička.
Když jsem se tomu smál, přestali točit. Mrknul jsem na toho povedenýho asáka a beze slov jsem mu sdělil, že nejsem jeho poddanej a říkat si budu, co chci. Asi po hodině toho handrkování jsme se s úklonama rozloučili. A přesunuli jsme se do kavárny.
Čínský štáb se usadil vedle a dali si 7× vejpečky s brambor. knedlíkem. Česká část zůstala ve výčepu.
Pak se filmaři vypařili.
K večeru mě to už v lokále nebavilo, a tak jsem požádal o účet.
Pingl chtěl osm stovek.
Blázníš? To tu nemám!
Tady je něco z natáčení a pak 7× ty vejpečky…
No tak to mně ho tedy vyndej…
Nezávisláci zkrátka zapomněli zaplatit.
Ten další příběh, co si přečtete příště, je staršího data a je o mým pracovním zájezdu do Šanghaje.
Vratislav Brabenec
P. S. Piťo, češe! Tj. čínsky: Pivo, prosím. Vejpečky neumím.
Komentáře k článku: Podoby – Nezávislá čínská TV
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
