Podoby – Paprikový lusk s rajskou
Některý věci jsou zbytečně složitý. I lidi, příběhy, knihy a jídla.
Paprikový lusk s rajskou a knedlíkem považuju za cosi vyváženýho – chuťově, vůní i dopadem.
Ještě v devadesátým, když jsem přijel z Kanady do města narození, našel jsem pár bifáků, kde to předváděli.
Teď už jsou to samý neznámý středomořský nápady, s kterejma nemám kontakt… nemáme společnou cestu a už ji asi nenajdeme.
To by se konečně dalo říkat i o jiných životních poznáních nebo snad i zkušenostech.
Některý vůně i smrady jsou původní a pak jsou dodatky a dál už jen novotvary.
Dostat se k původnímu je taky cesta do pekel – do piči – jak by se třeba v Ostravě řeklo bezchybně.
Cesta vede tam a pak se stáčí zase zpátky. Je to genetická spirála nebo kruh nebo elipsa, ale to kolo se tam vždycky najde.
A když se vydáte do krajin svýho dětství – až jinošství, můžete zahlídnout toho jinýho hocha, vzpomenout na první lásky, většinou nepoznaný samozřejmě, ale to furt jde. Naštěstí většina těch nejobdivovanějších už zemřela. Dá se zajít na krchov a přinýst kytku.
Ale ten rybníček – ta tajemná tůňka, ta kaluž, kde jste začali něco jako přemýšlet… ta už není. Tam jste kdysi poznávali, co je to marnost a prázdnota, a neměli jste na to slova. Bylo to daleko blíž k sobě… než teď, když už víte… Co víte?
Ten rybníček – ta kaluž už není.
Teď tam stojí supermarket. S něčím. Možná, že se vším.
A třeba uvnitř zamontoval citlivej developer, po poradě s architektem, i ten rybníček v hygienickým provedení pro pamětníky a slabší povahy, aby neunikli ze sítě nakupování.
Kosti R. F. Scotta v Antarktidě vyplavou s urvanou krou asi tak za 120 let někde u Novýho Zélandu.
Pak že není naděje.
Komentáře k článku: Podoby – Paprikový lusk s rajskou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
