Podoby – Pivo si dám až potom

Motto: Odpolední modlitba asi v 15:35 hod. 18. listopadu 2017

Po čem? Ptám se sám sebe, abych nerušil kolem. Po smrti už mi žádný nenatočej.

Ale s takovou úvahou do hospody nechoď.

Zůstaň doma, opatruj duši svou, dokud s tebou pobejvá. Pak už je to v…

Horizontála a pak vertikála. Vypadá to zvonkajšku jako kříž.

Celej život je člověk na nějaký křižovatce. Teď z toho udělali kružítko, teda… kruhovej vobjezd.

To je podobný můře, co se motá kolem lampy. Nebo mravenčímu princovi, co vylít, aby si vrznul. A jen jednomu se to podaří. Ale stejně jako vostatní padá dolů mrtvej.

S člověkem je to obdobný, ale nějak se to tutlá, aby naděje úplně nevyhynula.

Kdybychom aspoň zčásti pochopili třeba pampelišku, stejně by nám to bylo hovno platný. Dalo by se kacířsky říct, že ani Bůh nevěděl, do čeho se pouští – v tý poušti –, když vedl, jak si vymyslel, vyvolenej národ. A vesmírů nadělal jak ten mravenčí princ, co si v luftě jednou (…) s královnou. A vona z toho udělala celej stát, národ otroků. Bezpohlavních. Stvořenejch jen k práci.

A tak si to pivo dej už teď! Nevzlítneš ani se neutopíš, cesta nikam nevede. Nikoho se neptej, hlavně ne ženy. Je zakázaný oslovit neznámou… Ani nechtěj vědět, co by ses mohl domáknout…

Kruhovej vobjezd. Ne křižovatka života. Ani dvě cesty. Ani ta řeka, do který se dá–nedá vstoupit.

Fikce.

Nad pouští života se objeví Hradčana a v Oáze točej, točej a točej…

To vypadá jako ten kříž, o němž výše uvedeno.