Podoby – Popovice u Benešova
V roce 1946 jsme s rodiči navštívili i Popovice. Otec tam nebyl od první světový, protože tehdy převrátil vůz s volama, a tak tam nebyl úplně voblíbenej. (Popsáno v knížce pro děti Všude je střed světa.lama, a tak tam nebyl úplně voblíbenej. (Popsáno v knížce pro děti Všude je střed světa.)
FOTO VIKTOR KRONBAUER
Pamatuju si, že nám v noci nedovolovali otevřít okno, protože podle starý Sochůrkový by do chalupy mohl vlézt had, co bydlí v kamenný zídce pod chalupou. Já tomu tehdy věřil. Poprvé jsem taky viděl čerstvě narozený telátko a to mě vohromilo! Po válce nám občas poslali obrovitej pecen chleba, kterej doma upekli. Tmavá křupavá kůrka se nedá zapomenout.
Tehdy jsem moc nechápal vyprávění souseda Gazdy, jak koupil vysloužilej pár koní z cirkusu. Koně to byli krásní, ale když je starej Gazda zapřáh’, aby se pochlubil, jezdili jen dokola. Jako v manéži. Z vesnice pro seno je nemohl dostat. Sedláci vybíhali z chalup a váleli se smíchy. Koně to pochopili jako úspěšný číslo, a tak se poslušně vrátili zpátky do statku. Z toho plyne mnoho poučení, ale to si může každej domyslet. Konečně i strom, dlouho pěstovanej v kulatý nádobě, po dlouhý době po přesazení do zahrady kroutí kořeny do kruhu, jak byl vychovanej…
Takže z toho výletu si pamatuju jen pár nesouvisejících útržků. Do Popovic jsme pak jeli až v roce 1972. Umřel starej Sochůrek, v kraji slavnej dirigent dechovek. Když jsem šel fotrovi do hospody koupit cigára, špitali si dědci o tom, že bude večer asi rvačka. Umřel přeci starej Sochůrek a to se bude oslavovat. Byl jsem tam autem, a tak se večer do hospody nešlo. Z doslechu vím, že dědkové nemluvili jen tak do luftu.
Před chalupou se seřadily tři dechovky a střídavě vyhrávaly trauermarše. Když to konkurenci kikslo, druhý kapely se posmívaly. Tak jsem si kdysi představoval neworleánský hudební souboje.
Jó, a taky před chalupou kvílely plačky. Na kuchyňským stole ležel Jarda v rakvi a lidi se tam chodili loučit. Pak byl dlouhej funus. Ploužili jsme se přes celou vesnici. Při obřadu se kněz rozplakal a zaštkal nad rakví: Jardo, cós mi to udělal? Dyť jsme byli ještě nedávno na pivu! Pak byl ještě pokus o modlitbu, ale nebylo rozumět přes knězův pláč…
Když už na Jardu padly první hroudy, dechovky se spojily a za zvuku písně Šly panenky silnicí vesničani vesele vyrazili do místního lokálu.
Pro pozůstalý byl připravenej řízek na stejným stole, kde před tím ležela rakev. Moc mi to nejelo.
Úplně bych zapomněl na to nejdůležitější, proč jsem o Popovicích chtěl psát!
Po příjezdu do vesnice se mě otec ptal, jestli si něco z toho 46. pamatuju. Docvaklo mi, jak jsem asi byl velkej, a tak jsem asi z metrový vejšky sledoval podpůrný kamenný zídky. Najednou jsem se zastavil. Ukázal jsem na pár šutrů pod nějakou chalupou. Ty jsem si po těch 26 letech vybavil…
Komentáře k článku: Podoby – Popovice u Benešova
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
