Podoby – U Růže
Byl by to skoro nejvhodnější den k odchodu ze světa.
Zrovna hrajou cypljonok maleňkij. To zpívala moje přítelkyně, která mě, kdykoli se jí zachtělo, svedla. Tehdy jsem se zabejval studiem bohosloví. Po návštěvě v jejím ateliéru mi chyběl jen revolver. Stejně jsem na špek skočil znovu.
Naštěstí jsem se nic nedozvěděl. V tý době jsem se totiž pokoušel brát spoustu věcí vážně. Moc mi to nešlo. Ani teď na tom nejsem líp. I když jsou okamžiky – tedy jen očí bliky – kdy si myslím… Většinou se nic nestane, jen padnu do příjemný beznaděje – marnosti, ale to bych se přeceňoval.
Franta Novák, hrobník ve Chvalech, nikdy neříkal dlouhý věty. Vrátil se z ruskýho zajetí někdy v roce 1922. Na otázku, proč dělá hrobníka, jen řekl: Mně mrtví nevaděj. Viděl jich hodně.
Spiritista Jindra přišel k objevu léku proti rakovině. Bylo to jednoduchý a pochopitelný. Tvrdil: Není to v pivu ani ve víně, ale špiritus dovede zastavit i rakovinu.
Objednal jsem decáky. Prorokům nemá člověk odporovat.
Mařenka, bejvalá bordelmamá, okamžitě doplnila a jako pozornost podniku přinesla chleba s hořčicí.
Ve třicátých letech se před jejím skrytým bordelem odehrála stávka svépravických, chvalských a počernických žen. Jejich manželé pravidelně po výplatě v ČKD šli nejdřív k Růžence-Mařence do hospody U Růže. Ženy bouřily, vyhrožovaly, a tak Růženka-Mařenka dělníky slušně vyzvala, ať jdou domů. Franta Novák, hrobník, si to pamatoval a vyprávěl mi o tom. Už jsem je všechny pochoval, dodával.
Komentáře k článku: Podoby – U Růže
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
