Podoby – Úvaha velikonoční
Křižování, tedy krucifixování, už nefrčí léta ani v Orientu. Zřejmě není dost řeziva ke koupi, nebo je to moc drahý.
Kolik prken tehdy padlo na ty umíněný a vzpurný votroky na Via Appia. No sakra! Z toho by bylo chatiček či jen prkennejch vohrad.
Na slabší vzbouřence by stačil krucifix jen z two by six – v coulech. Na ty vykrmenější by se muselo šáhnout po four by ten.
Dost často je J. K. přitlučenej za dlaně. To je určitě chyba. Kdyby vás takhle přibili, utrhli byste se a sesunuli dolů a museli by se s váma párat znova. Správně se přibíjelo až za zápěstí. To se jen tak neurve.
A tak si doma prolistujte svatý vobrázky a spočítejte, kolikrát je to vyvedený chybně. Samuela Becketta se ptali, co si myslí o křesťanství. S. B. se zamyslel a řekl: Tři byli ukřižovaný, dva spasený, to je docela dobrý procento…
Není zaznamenaný, že by některý kříž nespravedlivě popravenýho zakořenil a vykvetl a po pokácení znovu obrazil.
Teprve ve středověku se často stávalo, že světcova šibenice se zazelenala a oběšenci dál rostly vousy. Církev potřebovala lid, ještě zpola barbarský, udržet v šachu a bázni. Těla svatých byla po exhumaci neporušená včetně šatů, který vypadaly, jako by je někdo právě utkal. To se stalo se sv. Ludmilou i se sv. Václavem.
Sv. Václav, když jeho tělo převáželi z Boleslavi, pomohl nosičům po jejich modlitbě někde ve Vysočanech překonat rozvodněnou Rokytku a pak ještě narychlo zázračně spravil pobořenej most přes Vltavu, aby jeho tělo bylo před kuropěním na Hradčanech. Je tam drobná chyba: žádnej most ani lávka v tý době přes Vltavu nebyly. To se stane.
Pak máme ještě dalšího trumfa v podobě Jana Nepomuckýho. Neporušený jazyk zkoumali i vědci. Trochu to zaskřípalo, když se zjistilo, že se Nepomuk povedl až napodruhý. Bylo nad slunce jasný, proč Nepomuka vytvořili – potřebovali přelicitovat kult Jana Husa, tehdy v Čechách ještě po právu uctívanýho mučedníka.
Jeden čas to vypadalo, že snad Kreml předběhne Vatikán v přiznávání se ke strašidelnejm omylům, ale to už je taky minulost. Na Rusi se zase přepisují učebnice dějepisu…
V dějepisech se v celý Americe taky jen okrajově píše o mordech původních obyvatel. Zato se až kejčovitě nasládle zdůrazňuje, jaký blaho přinášeli misionáři a jiná nadřazená svoloč z osvícený Evropy.
I my se tu možná dočkáme vymývání mozků napěchovaných až po okraj nesmyslným sajrajtem informací… Třeba nějaká osvícená hlava předhodí davu fungl nový hodnocení padesátých let, kdy rudí pomatenci vymýtali vzdělance podobně jako při rekatolizaci po Bílý hoře…
Už je to víc než patnáct let, co umřel Jiří Kolář, jeden z nejodvážnějších básníků u nás. Jeho básně ve sbírce Černá lyra jsou skvosty. Básníci, koukejte kolem sebe, hvězdy nechte zářit a zkuste být třeba jen civilistní. Milostnýho kňourání je tu dost…
Komentáře k článku: Podoby – Úvaha velikonoční
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
