Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 2)
Druhý den na Fringi mě zavedl za hranice Sýrie i vlastní solidarity. Ukázal mi konec lidstva a přinutil mě být viníkem celosvětové finanční krize. Člověk by málem zapomněl, že se tu má bavit…
Rychle a napínavě se odvíjející příběh nabízí sžíravý vhled do situace zprostředkovaný z nezvyklé perspektivy. FOTO archiv festivalu
Henry Naylor lokalizuje svá dramata na Střední východ. Vloni se jeho hra Angel (Anděl) o kurdské ostřelovačce bojující proti Islámskému státu) stala na Fringi senzací. Představitelka hrdinky, Avital Lvova, se zhostila jedné ze dvou rolí i v nejnovějším Nylorově titulu Borders (Hranice) vytvořeného pro prostory Gilded Balloon.
Vycházeje ze svědectví uprchlíků, rozprostírá před nás autor dva osudy, dva samostatné monology, které se teprve v závěru protnou. Syrská dívka stavící se na odpor Assadovu režimu se štětcem v ruce (maluje protirežimní graffiti) se tak nepřímo konfrontuje s britským fotoreportérem, který vymění ušlechtilé životní poslání za slávu a peníze. Nylor naznačuje, že se oba vzájemně (byť každý trochu jinak) potřebují ke svému přežití, k překročení hranic, které je dělí. Rychle a napínavě se odvíjející příběh prozrazuje nejen autorův fabulační talent, ale hlavně sžíravý vhled do situace, navíc zprostředkovaný z nezvyklé perspektivy.
Coby olbřímí náklad, jako naditý červený pytel vezený na trakaři, je nos jeho stigmatem i nepohodlnou přítěží. FOTO archiv festivalu
Legendární ruský soubor Děrevo jsem poprvé viděla až letos na Fringi, dvacet let po jeho prvním – velmi úspěšném – účinkování na zdejším festivalu. Mnoha divákům Pleasance Courtyard se nicméně letošní Děrevo minulo jejich očekáváním a v průběhu produkce nazvané Last Clown On Earth (Poslední klaun na Zemi) se jich poměrně velká řádka z auditoria nenápadně vytrácela.
Představitel klauna, vedoucí souboru Adam Adasinski, nás v roztrhaných cárech vyděděnce či posledního přeživšího (popřípadě připomíná v černobíle kostkovaném kostýmu konferenciéra-trestance) provází svým nelehkým údělem. Rodí se z prvotního hříchu – jablko z rajské zahrady mu vyroste na nose. Coby olbřímí náklad, jako naditý červený pytel vezený na trakaři, je tento nos jeho stigmatem i nepohodlnou přítěží. Je-li mrštěn do obecenstva, neohleduplně otravuje zase diváky (překáží jim ve výhledu). Jeho majitel se jim nesnaží zalíbit. Dráždí. Popuzuje. Irituje.
Je to necizelovaná, výsměšná klauniáda beze smíchu. Doprovázena přerývanou, hlučnou, místy až agresivní zvukovou stopou osciluje mezi tušenou cynickou ironií a destruktivním sebemrskačstvím. Je posedlá vlastní smrtí a spasitelskou anihilací. Kruté divadlo, kruté zrcadlo. Jako by svět poslednímu klaunovi lepší podmínky nenabízel…
Repro Youtube
Co je proti dříve zmíněnému nějaká finanční krize? Skutečně zábavný podnik, chtělo by se odpovědět po konci paradivadelního zážitku, představení Lies (Lži) belgického souboru Ontroerend Goed prezentovaného zde v jednom ze Summerhall venues v rámci pátého ročníku přehlídky Big in Belgium. Spíše než o regulérní divadelní inscenaci jde o řízenou společenskou hru, do níž jsou diváci volky nevolky vtaženi hned po příchodu do sálu. Manipulováni důvěryhodnou rétorikou “makléře” v prostředí rafinovaně simulované burzovní reality tu více tu méně rychle propadají stimulu a “hráčské” vášni. S proměnlivou hromádkou žetonů na stolku před sebou a hrací kostkou v ruce sázejí, spekulují, půjčují si a nakupují dluhopisy. Odkrývají vlastní vztah k riziku, dokud bublina nepraskne. Inscenovaný krach vám nepřivodí šok, depresi ani vztek. Jen završí satisfakci z toho, jak to všechno do sebe vlastně přirozeně zapadá.
Roztomilé, viďte?
///
Ostatní festivalová zpravodajství:
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 1)
…
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 3)
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 4)
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
