Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 3)
Zapojení různých technologických experimentů bývá častým rysem progresivních souborů, kterým byl Fringe – žhavý nových talentů, nových nápadů, nových zážitků – seslán z nebe.
Forma ale může přehlušit obsah… To je, obávám se, případ inscenace Lula del Ray chicagské skupiny výmluvně pojmenované Manual Cinema. A zase jindy forma naopak výpověď zručně podepře a patřičně umocní. Toho jsem byla svědkem při sledování divadelního pojednání The Believers Are But Brothers britského performera Javaada Alipoora. První produkci hostí divadlo Underbelly, druhou Summerhall venue.
Jeviště je pouhá dílna, iluzi nabourávající technické zázemí tvorby. FOTO archiv festivalu
Multimediální fantazie Lula del Ray originálním způsobem předvádí cestu mladé dívky za snem. Jeviště je pouhá dílna, iluzi nabourávající technické zázemí tvorby, kde dvě aktérky (reprezentující matku a dceru) a jejich dva kolegové zády k divákům na projekčních deskách několika meotarů pohybují fóliemi s kreslenými obrázky a fotografiemi. Za nimi, částečně v zákrytu, dotváří přeskupující se koláže před menším plátnem živě provozovaná pantomima obou hereček. Nasnímané zpoza plátna jako stínohra propojí se nakonec s ostatními výtvarnými segmenty ve výsledném – uhlazeném – kinematografickém produktu projektovaném na velké plátno nad hlavami účinkujících. A k tomu všemu vyhrává živá kapela.
Podívaná je to působivá. Retro stylizace jí dodává zvláštní poetiku. Ale nestačí to. Problém vidím ve výstavbě vyprávění. Jeví se nemotorné, zdlouhavé a v dějových peripetiích a odbočkách zmatečné.
Repro archiv
Internetový extremismus prosakující do veřejného života je námětem strhující multimediální „přednášky“ The Believers Are But Brothers. Krásný příklad, kdy technologie slouží smyslu sdělení, respektive sama je předmětem tohoto sdělení. Namísto obvyklého doporučení, abyste si vypli mobilní telefony, vás uvaděči do sálu přemluví chatovat během představení s performerem pomocí aplikace WhatsApp. Skvělá metoda, jak na první dobrou zaujmout a zaangažovat posluchače, jak obohatit vystoupení o nezvyklou rovinu a převést teoretické téma blíže praxi.
Většinou s diváky komunikuje sám autor Javaad Alipoor. FOTO archiv
Většinou ovšem s diváky komunikuje sám autor Javaad Alipoor – mluveným slovem, popřípadě obrazovým materiálem přenášeném na projekční plátno. Na příkladě poloautentických příběhů tří muslimských hochů (rozkročen mezi mýty o zrodu džihádismu a ISIS a úvahami o psychologických efektech internetu) Alipoor ilustruje proces radikalizace frustrované mládeže hledající vybití (leckdy nejen) ve virtuální realitě. Jeho vývody nás nepotěší, jeho divadlo ano: politické divadlo, které nemanipuluje emocemi, neagituje, jen analyzuje.
Politické divadlo par excellence.
///
Ostatní festivalová zpravodajství:
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 1)
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 2)
…
Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 4)
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Pohlednice z Edinburghu 2017 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
