Divadelní noviny > Názory – Glosy
Pohovor
V hospodě U Rotundy se sešli dva obrýlení muži. Jednomu z ušmrdlaného trička šlehají hadi a šíří se tak kolem něj oblak punkových klišé, druhý zvolil oděv staromilský, a proto snad ještě důmyslněji prorokuje příští zkázu lidstva.
Prorok zkázy: Ten environmentální diskurs je stěžejní pro celou sezonu.
Punk: Už ta tvoje poslední inscenace, vlastně…
Prorok zkázy: No jo, ale…
Punk: Některý studenti konzervatoře rozuměj divadlu víc než kritici.
Prorok zkázy: Ne, to jsem fakt posral.
Punk: Hm. No jo…
V televizi vysílají mistrovství světa v biatlonu. Norové mají skvělou techniku, ale Finové zase lépe střílejí.
Punk: To je jasný, to maj v genech.
Prorok zkázy: Co?
Punk: Ty Fini.
Prorok zkázy: Co?
Punk: Z války.
Prorok zkázy: Hm. No jo…
Číšník přináší další piva. Je velmi ochotný.
Prorok zkázy: Dal bych si hermelín.
Číšník: Nakládanej, nebo smaženej?
Prorok zkázy: S pečivem.
Číšník: Hm. No jo…
Němci sbírají trestné vteřiny. Počasí v televizi je velmi jasné, ideální viditelnost, kvalitní signál. Za okny tma.
Punk: Nedávno mi jeden kolega, takovej nějakej loutkář nebo co, vmetl do ksichtu, že jsem intelektuálská šmíra. Že pohrdám divákama a že mi jednou někdo rozbije hubu. To člověka raní, myslím v duši. Jenže pak se začaly dít fakt divný věci. Něco jako prokletí, nějaký fatum. V tramvaji mi cizej chlap úplně evidentně schválně šlápnul na nohu. Jenže mám kanady. No, dobrý, třeba se pletu, říkáš si. Jenže pak jdu po chodbě u nás v baráku a zhasne světlo.
Číšník přinesl mlčky hermelín s ostrou papričkou.
Prorok zkázy: Děkuju vám. Promiň, jenom bych chtěl, jak jsi mluvil o tý neúprosnosti osudu, aby ten text nebyl jen obyčejná dramatizace, aby se v něm promítlo i trochu nějaký vesmírný cykličnosti, nadlidskýho zákona přírody nebo tak něco, keltský magie.
Punk: Jo, já si to nejdřív přečtu. Ale jinak je to moc pěknej nápad. A máš na to peníze?
Prorok zkázy: Uvidíme, co ministerský granty.
Punk: Hm. No jo… Dobrou chuť.
Prorok zkázy: Dík.
Punk: Já jenom, víš co. Zadarmo už nedělám. Mám rodinu a tak…
Prorok zkázy: Já to chápu, praktický věci a tak…
Příbor skřípne o talíř. Rusové chytli stopu.
Punk: Jo a na tý chodbě v baráku…
Prorok zkázy: No, promiň. Co?
Punk: Dostal jsem pohlavek. Ale to byl takovej záhlavec, že mi spadly brejle. A to jsem ani nebyl nějak ožralej, docela bystrý reflexy zafungovaly. Rychle se vrhnu k nejbližšímu vypínači a rozsvítím.
Prorok zkázy: Hm. Aha…
Punk: A nebyl tam nikdo. Vůbec nikdo. Jen někde pode mnou na schodech se ozývaj kroky a dveře od baráku bouchnou. Vysral jsem se na to, ale měl jsem se za tím hajzlem rozběhnout, abysme to vyřešili.
Prorok zkázy: Hm. No jo…
Punk: Zmrd. Fakt uměj loutkáři čarovat?
Prorok zkázy vdechne chilli papričku a odbíhá na záchod. Rakušan předjíždí Švéda, dobře navoskoval. Ital má problémy v zatáčce a klouže mimo trať. Na Punkovu čelist vystrčenou směrem k obrazovce najednou dopadne tvrdá pěst. Vnitřní strana tváře se roztrhne o řezáky. Punkovi se nahrnou slzy do očí. Nevidí ani, odkud rána přišla. Pláče. Tohle se přece nedá přežít! Z toalety se vrací Prorok zkázy s poslintanou košilí. Pláče ze zcela jiných, a přesto velmi podobných pohnutek. Vlajky národů vlají nad zářivou sněhovou plochou. V pražských ulicích mží. A tak ještě chvíli sedí dva obrýlení muži v hospodě U Rotundy, pijí pivo a domlouvají se na příštím divadelním počinu roku. Český reprezentant musel dvakrát dobíjet. Sliny a krev. Tvůrčí synergie.
Komentáře k článku: Pohovor
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
