Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Pohybový koncert aneb Lední cirkus
Hlavní hvězda zimního speciálu Lední Letná, francouzský soubor Akoreacro, nabízí novocirkusovou podívanou, která se z většiny těch, jež festival Letní Letná obvykle prezentuje, vymyká. Inscenace Klaxon se nezakládá „jen“ na bravurních akrobatických výkonech, ale především na jejich absolutní symbióze s živou hudbou. Je plná kouzelných metamorfóz, díky nimž se obejde bez dějové linky. Baví tím, jak v žertovném duchu neustále graduje – postupuje k technicky náročnějším, vynalézavějším a efektnějším číslům, jež stojí na souznění lidí, předmětů, hudby i pohybu.
Členové Akoreacro se brání tomu, aby se Klaxon zvrhl v souvislou prezentaci novocirkusových triků FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
V úvodu artisté diváky vábí jako náhodné kolemjdoucí – ven je slyšet hlas vyvolavače, dolehnou sem zvuky jednotlivých nástrojů, uvnitř jsou příchozí usazováni co nejblíže „manéži“, nesouvislé výkřiky v různých jazycích možná nic neznamenají, ale přesto rozumíme: Dámy a pánové, přistupte blíže… Soubor připomíná partu pouličních kejklířů, kteří si svým uměním těžce vydělávají na živobytí. Další rámec hledáme těžko – můžeme se zachytit detailů – třeba si v centru dění představit jedinou ženu, akrobatku Claire Aldayu v úloze femme fatale a sledovat, jak se kolem ní vše točí. Nebo se bavit zoufalou snahou samozvaného principála Vladimíra dát dohromady kapelu, i ostatními, jak jeho pokusy svými kousky přerušují. V centru ale stejně zůstanou pohybové výkony na hranici fyzikálních zákonů a hudba, která s pohybem organicky splývá, stejně jako muzikanti splývají s akrobaty a nástroje s cirkusovými rekvizitami.
V inscenaci Klaxon totiž nikdo a nic není pouze tím, čím se zdá na první pohled být. Akrobat může hrát na housle a basista může být principálem, bubeník klaunem, každý zvládne stojku nebo salto, pár tónů na housle či akordeon. Výstupy (akrobatické či hudební, jiné inklinující ke klauniádě) jsou seřazeny a vypointovány tak, aby divák mezi akrobaty a hudebníky ve výsledku nerozlišoval, ačkoliv jsou ve svých oborech virtuózní. Hudba jednotlivá čísla a scénky nepodkresluje, ale utváří. Účinkující hrají na nástroje i s nimi. Samotné nástroje se proměňují – klavír funguje jako ukotvení visuté hrazdy, místo strun se na jevišti rozechvívá koště…
Členové Akoreacro se přitom po celou dobu brání tomu, aby se představení zvrhlo v souvislou prezentaci novocirkusových triků. Občas nenásilně naváží na počáteční komunikaci s publikem. Usednou mezi diváky, zdánlivě rezignují na precizní provedení, navzájem si vyčítají, že návštěvníky nudí nebo dokonce ohrožují, což občas naoko dělají, aby znova navázali seriózním výstupem.
V inscenaci Klaxon totiž nikdo a nic není pouze tím, čím se zdá na první pohled být… FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
Představením ale večer ani interakce s diváky nekončí – akrobaté zvou na panáka a muzikanti se konečně představí jako jedno hudební těleso, když rozjíždí zábavu na baru.
Reprízy je možné navštívit na holešovickém Výstavišti až do konce prosince, než se Akoreacro v návaznosti na tradici klasických cirkusů znovu vydají kočovat.
Komentáře k článku: Pohybový koncert aneb Lední cirkus
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Představení
by si neměl žádný fanoušek nového cirkusu nechat ujít! Je přesnou ukázkou toho, čím nový cirkus ve Francii je především – dokonale zvládnutým řemeslem v podstatě klasického cirkusu bez flitrů a bez zvířat. Jde o sled fyzicky náročných akrobatických a různě vtipných komických čísel tmelených nápaditou, živě provozovanou hudbou a průběžnopu snahou o přímou komunikaci. Myslím, že právě takové party by na Letné vždy nejvíc uspěly. Divák není „otravován“ vztahy a příběhy. Žasne a baví se.
I ten, kdo upřednostňuje spíš divadelnější linii nového cirkusu (můj případ), bude touto produkcí nadšený. Vysoce vkusné, navenek neefektní, precizně zpracované a podané akrobatické, komediantské a hudební řemeslo je dnes málokdy prožitá radost.
15.12.2015 (15.52), , Trvalý odkaz komentáře,