Pokud mainstream, tak tento!
Studio Ypsilon vlastní mladistvé srdce! zavýskne si nadšeně divák během sledování nové inscenace Braňa Holička iJá. Divadlo zjevně nalezlo důstojného pokračovatele vlastní legendy, potupný úpadek do kreativní letargie mu tedy – zdá se – prozatím nikterak nehrozí.
Postava Steva Jobse v sugestivní interpretaci Daniela Švába nabývá místy rysů až mefistofelských. Snímek archiv Studio Ypsilon
Tvůrčí tandem režiséra Holička a dramaturga Jana Tošovského se tentokrát zaměřil na fenomén firmy Apple, potažmo její nedávno zemřelou ústřední ikonu, charismatického (nejen) technologického guru Steva Jobse. Inscenace přitom rozhodně není jeho zdramatizovanou biografií, ale spíše vtipným zamyšlením se nad způsobem, jímž Jobsovy revoluční vize a produkty trvale ovlivnily životy v podstatě běžných občanů po celém světě. Zásadní inspirací pro vznik inscenace byla legendární Jobsova promluva ke studentům Stanfordské univerzity z roku 2006, respektive tři příběhy v ní obsažené.
Výsledkem snahy všech zúčastněných je naštěstí prost nežádoucích symptomů (pseudo)skandálního pasení se na ledva vychladlé mrtvole, současně nejsou tvůrci k Jobsovi ani přehnaně uctiví: děj inscenace iJá je spíše specifickou dvojitou variací pygmalionovského motivu převráceného naruby. Tématem inscenace je technologie ovlivňující lidskou bytost, sama však člověkem vytvořená. V rukou sveřepého scifisty by se mohlo jistě transformovat v řadu tíživých vizí, v případě ypsilonovské inscenace jde o přístup zcela opačný.
Zvláště když Jobs-hadem (Daniel Šváb) podané Jablko disponuje neokázalým půvabem Venduly Štíchové (foto ze zkoušky). Snímek archiv Studio Ypsilon
Holiček nemá zapotřebí planě moralizovat či po vzoru metalových těžkooděnců provozovat hrozivá gesta a přitom strašidelně mručet. iJá je v podstatě laskavou, divácky přístupnou hříčkou o člověku, jemuž se Jablko (Apple) snaží nejprve nahradit Okna (Windows) a posléze se stát i jeho životní partnerkou. Postava Steva Jobse v sugestivní interpretaci Daniela Švába nabývá místy rysů až mefistofelských. Holiček s Tošovským přesně vystihli jevištní atraktivitu Jobsovy intenzivně asociální ambivalence ve vztahu k vlastním podřízeným i konečným uživatelům Apple produktů. Více než důsledné hledání příčin tohoto kultu je však zajímá proces proměny člověka vtaženého do způsobu myšlení a jednání firmy Apple.
Po úvodní brilantní etudě na téma lidský jedinec (Petr Vršek) kontra pomalý, potměšilý a nebetyčně nablblý Windows skřet (Petr Hojer) se hrdinově překotné konverzi ani nelze divit, zvláště když Jobs-hadem podané Jablko disponuje neokázalým půvabem Venduly Štíchové. Svým strojovým pohybem a stále udržovanou, s jistou ironií podávanou, přirozenou ženskou atraktivitou představuje ideální metaforu spojení inteligence, krásy, sex-appealu a značné uživatelské přístupnosti, tedy klíčových důvodů obliby produktů firmy Apple. Elegantní čistotu výtvarného řešení, pro Apple typickou, respektuje i jednoduchá „bílá“ scénografie Nikoly Tempíra. Kostýmní výtvarnice Petra Vlachyňská i přes handicap dominantní bílé barvy dokázala s příjemnou dávkou ironie a nadhledu rozlišit postavy lidské, virtuální i démonicky božské (Jobs!). Hudba Dominika Renče s velkým nadhledem remixuje typické počítačové jingly, a zdařile tak podtrhuje příjemně popovou orientaci inscenace.
Elegantní čistotu výtvarného řešení, pro Apple typickou, respektuje i jednoduchá „bílá“ scénografie Nikoly Tempíra a kostýmy Petry Vlachyňské (Daniel Šváb a Vendula Štíchová, v pozadí Petr Vršek). Snímek archiv Studio Ypsilon
Autoři nicméně důsledně odmítají vžitou představu Apple coby firmy pro elitáře či elektronické snoby. V jejich pojetí představují iProdukty pokušení pro každého. I proto je Vrškův ústřední hrdina z podstaty obyčejným chlápkem, jakýmsi Everymanem dneška, o čemž svědčí i v inscenaci vyjmenovávaná charakteristika jeho zálib. Přes fatální obraz zobrazované „jablečné“ cesty do umělého světa virtuální reality, kde bude člověk závislý na umělých chutích a emocích, je ypsilonovská produkce především kultivovanou, inteligentní a v zásadě „rošťáckou“ zábavou. Autoři hojně využívají hrátky se slovy i mikrosituacemi, bez větších problémů žonglují s humorem černým i decentně lascivním, občasné používání slovních či situačních vulgarit je adekvátní a zcela na místě.
Inscenace je naprosto srozumitelná i pro masové PC uživatele či počítačové laiky, svou jednoduchostí dokonce – zdá se – míří především na ně. Hardcore Apple fandy však pobaví rovněž. Jediným zásadním problémem je nevhodné umístění na menší, klubovou scénu Ypsilonky. Její špatná elevace znemožňuje divákům v zadních řadách sledovat řadu situací, jež se odehrávají na zemi, a tak jsou jejich krční páteře pravidelně podrobovány intenzivním torturám. Naštěstí stopáž i tempo představení jsou nanejvýš přívětivé, a tak nebezpečí krční blokace či vzniku žirafí choroby nehrozí. Hrozbou je naopak vytvoření závislosti. Mladistvá energie inscenačního iJá týmu je totiž silně nakažlivá. Podobně jako Apple produkty. Kvalitního divadelního popu je v Česku pomálu a nejnovější ypsilonovská inscenace se k němu rozhodně řadí. Je načase zavrhnout umouněné pop-divadelní klony Michalů Davidů či nejrůznějších Veron a dát šanci Stingovi, Ericu Claptonovi či Věře Bílé. Pokud pop a mainstream, tak tento!
Studio Ypsilon Praha – Braňo Holiček a kolektiv: iJá. Režie Braňo Holiček, dramaturgie Jan Tošovský, scéna Nikola Tempír, kostýmy Petra Vlachyňská, hudba Dominik Renč. Premiéra 16. prosince 2011.
Komentáře k článku: Pokud mainstream, tak tento!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
