POLEMIKA: Drlička se prezentuje jako zosobnění slovenské kultury

Negativní reakce pana Matěje Drličky, jako i množství pozitivních reakcí předních slovenských kulturních osobností na můj článek, mě utvrdily v jeho správnosti a objektivnosti. Nicméně nebyl o něm, ale o celkové situaci ve slovenské kultuře, zvlášť v činoherním divadle. Jelikož i sám pan Drlička se prezentuje jako ztělesnění slovenské kultury, což dokládá i přiznaná nabídka ministerského křesla rezortu, nelze ho v daném případě obejít. A pokud se bavíme o Slovenském národním divadle, jež krátkodobě dvakrát řídil, ho rovněž nelze nezmínit. I když si článek mnohdy až iracionálně zosobňuje, jsem ráda, že se nevymezil vůči zásadním faktům, jako třeba „Kauza Evka“ a jeho participaci na kulturním programu při příležitosti slovenského předsednictví Rady Evropské komise, jehož přípravy začaly na přelomu druhého a třetího volebního období strany Smer a j., ale pouze vůči margináliím. Splést si jména, zvlášť, když Juraj Droba je bratrem rovněž veřejně známé osobnosti Andreje Droby, a podobně znějící jména Dominika a Veronika, není smrtelný hřích, ale lidský omyl. Za tyto chyby se omlouvám. Musím říct, že pan Drlička se ve své reakci také dopustil několika nepřesností, fabulací a hlubokých nepochopení, ale další slovíčkaření považuji za nekonstruktivní. Na rozdíl ode mne se ale snížil k osobnímu útoku na mou privátní sféru, což s tématem článku naprosto nesouvisí. Já nic takové nedělám, i když by v se jeho případě dalo psát o skutečných střetech zájmu. Jednu jeho fabulaci je nutno zdůraznit, a to že vidí souvislost mezi metaforou „ostrovy svobody“, kterou jsem v článku použila a jeho koncepcí s obdobným názvem, o níž jsem se poprvé dozvěděla až z jeho reakce. Žádné materiály mi nikdo neposkytl a mám za to, že by mi je v případě transparentního výběrového řízení ani neposkytl, i kdybych o to usilovala. Článek jsem navíc dopsala k 2.2.2025, jak je to ostatně i publikováno, a koncepce, pokud vím, se odevzdávaly až nějaké tři týdny poté. DPOH je v článku zmíněno pouze jako jeden z vícero uváděných příkladů divadel nezřizovaných ministerstvem kultury SR, tudíž jím nedotčených „ostrovů svobody“, které naštěstí nejsou ojedinělé, ale stále tvoří docela velké souostroví.