Polička pantomimická (No. 3)
Již v ranním vlaku na cestě do Poličky bylo slyšet průvodčího: Jedete taky na pantomimu? Načež jsem si mohla vyslechnout jeho rozhovor s pedagožkami z okolních škol o tom, jak celé dění v Poličce vnímají, jaká představení s žáky viděli a na která se ještě chystají. Moc mě potěšilo, že místní lidé žijí tímto festivalovým děním. Třetí den MIME FESTu v Poličce nabídl nejen večerní vystoupení pro dospělé, ale také přinesl program pro mateřinky a základní školy.
Synovial je inscenace o mužích FOTO Nina Zardalishvili
V devět ráno zahájilo den představení Klaun Pingu, v podání Bilbo Compagnie – tedy Jiřího Bilba Reidingera a Sylvie Krobové. Představení inspirované večerníčkovým tučňákem Pingu se nese v duchu klaunérie a obsahuje příběhy plné skopičin, které Bilbo provádí na vlastní kůži nebo pomocí loutek tučňáků. Ledovou krajinu doplňuje zpěv Sylvy Krobové, která však nemešká a stíhá s Bilbem hrát i Pinguovu maminku. Dětský smích tak naplňuje sál a v předsálí se po špičkách trousí účastníci workshopů, kteří se těší na snídani.
Od deseti hodin pak začalo další představení, tentokrát pro základní školy. Žáci mohli shlédnout show Michaela Trautmana a jeho King Pong´s Ping Pong Rodeo, o kterém si můžete více přečíst ve včerejším příspěvku z festivalu.
Večer se diváci mohli těšit na dvě „dospělácké“ inscenace, a to Synovial v podání Marka Zelinky a Antona Eliáše a představení Heydrich Alexeje Byčka.
Synovial je inscenace o mužích, a o tom, jak vnímají své tělo. Původně vznikla jako bakalářská práce performera Marka Zelinky ve spolupráci s choreografem a tanečníkem Martinem Talagou. V Poličce jsme však mohli vidět Talagovu alternaci – mima Antona Eliáše. V sále se ozýval smích, který vyvolávaly absurdní pohybové struktury i konkrétnější, dobře vystavěné situace. Veliké nasazení obou performerů a fyzicky náročné choreografie však dokázaly změnit smích v napětí a divákům se z akrobatických kousků, které probíhaly například i s lahvemi od piva, dočista tajil dech. Mohli jsme tak zhlédnout příběh dvou přátel, který končí ponížením, kvůli odlišným názorům na to „jak má chlap dneska vypadat“.
Alexej Byček v inscenaci Heydrich FOTO Nina Zardalishvili
Po tomto fyzicko-mimickém zážitku je na řadě Heydrich – nová inscenace Alexeje Byčka. Ústředním motivem je svědomí a manipulace. Diváci vchází do sálu a každý dostává do ruky židli. Kam si sednou, ale není na jejich rozhodnutí. Uvaděči je posílají na určitá místa v sále. Stejnými dveřmi vchází Byček a houslista Tomáš Brummel, který celé představení hudebně doprovází. Mohli jsme vidět příběh Reinharda Heydricha – říšského protektora. Zásadní je však především pohled na Heydricha – člověka. Byček vstupuje do publika, aby se nechal vyfotit, aby si vybral ženu a zatančil si s ní, aby si zjednal pořádek. Několikrát publikum i roztleská, avšak i veselé tleskání do rytmu končí a my si pomalu uvědomujeme, čemu jsme to vlastně tleskali… Několik diváků netleská, avšak když kolem nich protektor prochází a dívá se na ně, tleskají také, aby v zápětí, když projde, přestali. Byčkův minimalistický a přesto silný mimicko-herecký výkon tak navodil pocit napětí, strachu a bezmoci. Diváci odcházeli zamyšlení. Myslím, že obě témata tohoto večera přispěla k večerním diskuzím u vína či procházce pod hvězdami, kdy o sobě musíte alespoň na chvíli zapřemýšlet.
///
Předchozí díly denních reportáží z Mime Fest-u:
Komentáře k článku: Polička pantomimická (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
