Polička pantomimická (No. 4)
MIME FEST má za sebou svůj čtvrtý den a začal tak svou druhou polovinu. A zatímco diváci probírají své zážitky v Divadelním klubu, my můžeme zreflektovat průběh dne na těchto řádkách. Čtvrtek byl v Poličce ve znamení konce workshopů a prvního z nejdůležitějších večerů festivalu – vystoupení belgických klaunů Okidok.
Pau Bachero se studenty na workshopu Physical Mime FOTO Nina Zardalishvili
Pau Bachero, Wolfram von Bodecker, Alexander Neander a Jan Bursa – jejich mistrovské dílny v oborech pantomimy a tance došly ve čtvrtek svého konce. Účastníci se mohli obohatit v klasické pantomimě, tělesném výrazu i rytmických schopnostech. Workshop Bodeckera a Neandera navíc bude mít výstup v podobě společné etudy studentů na slavnostním sobotním festivalovém večeru – Mime Eveningu. Francouzsko-německé duo však nezůstalo jen u vedení lekcí. Iniciovali také odpolední promítání etud a krátkých filmů Marcela Marceaua v Centru Bohuslava Martinů, což vyvolalo další diskuze o dřívějších i současných podobách pantomimy. Večer se pak nesl v duchu krásně praštěného moderního klaunství Okidoků a až metafyzické taneční pantomimy gruzínské Lilit Company.
Xavier Bouvier a Benoit Devos alias Okidok v představení Slips Inside FOTO Nina Zardalishvili
V sedm večer začalo představení Xaviera Bouviera a Benoita Devose Slips Inside, kteří coby klauni ovládají umění bavit všemi způsoby, od hlasového výrazu po akrobatické kousky, hudbu nebo pantomimu. Duo má energický rytmus, kdy však mění pozice s neuvěřitelnou výrazovou přesností a dostávají diváka snad každým svým pohybem. Své akce navíc často rozehrávají téměř současně, a tak kamkoli se divák podívá, dostane se mu velmi absurdní, ironické a extrémně zábavné podívané. Okidoci často rozehrávají naprosto nesmyslné krátké scénky, které jsou však dramaturgicky propojeny v jedné věci: kumulaci diváckého smíchu skoro až na hranici možností (po vystoupení bylo slyšet nemálo lidí povídat o tom, že se takto nenasmáli od svého dětství). Zábava ale nebyla nijak laciná. Duo sice „shazovalo“ každou situaci, od pantomimického kopání jámy po salto, hru na flétnu či naschvály při děkovačce, ukázalo však zároveň mistrovství skoro ve všech zmíněných oblastech: novém cirkusu, hraní si s imaginací, komice. Vrcholem představení pak bylo zajisté rozmlacování dřevěných palic o své ruce, hlavy a další části těla. Po vystoupení rozdali toto dřevo divákům, takže před vchodem do divadla pak stála skupinka studentů zuřivě se mlátící těmito rekvizitami (jak se ukázalo, palice byly vyrobeny z velmi jemného a pružného materiálu, takže sebesilnější zásah prakticky nemohl bolet). Diváci si tak opravdu mohli užít zábavu, jaké se jindy dostává snad jen dětem.
Druhá půle večera vyrovnala komiku lyrikou a patosem. Vystoupení části souboru gruzínského Státního divadla pantomimy, která si říká Lilit Company, přineslo některé otázky, jež se na letošním festivalu ještě neobjevily. Jedna z hlavních byla situace pantomimy ve světě. Přestože má Gruzie jako země nemalou pantomimickou tradici, na MIME FESTu ji prezentovali umělci, jejichž představení Bluff pro nás jako středoevropany není příliš aktuální. Jejich technika se blížila spíše taneční pantomimě a byli jí dobře vybaveni, herecký výraz však obnášel množství patosu a měl málo autenticity. Představení nepomohlo ani téma času, páchajícího sebevraždu, aby už nemusel být nešťastný z lidí, páchajících stále stejné přečiny. Užité metafory jako karty s vlajkami jednotlivých států nebo bambusové tyče, užívané pro boj a vyznačování jednotlivých teritorií, působí navíc spíše doslovně. Nelze tvrdit, že takové téma a množství patosu nemůže působit lépe v zemi, která sousedí s Ruskem a prochází si v současnosti těžkým vyznačováním vlastní identity. V našem kontextu se však co do tématu, tak i stylu, jednalo o inscenaci, která by působila aktuálně spíše před několika desítkami let. Festival tak posloužil pozitivně konfrontací kavkazských mimů s děním jinde ve světě, u českého diváka však Lilit Company nadšení nevyvolali.
I tak však čtvrtek přinesl mnoho podnětného. A Gruzínci se také neobešli bez oslavy, když jednu z hereček souboru přijel její milý požádat o ruku. Oslava její souhlasu stála za to a mnozí ze studentů mohli být rádi, že další den už nemusejí vstávat na workshop.
///
Předchozí díly denních reportáží z Mime Fest-u:
Komentáře k článku: Polička pantomimická (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
