Polička pantomimická (No. 5)
MIME FESTový pátek přinesl různorodý program: výsledek jednoho mimického experimentu, pantomimu neslyšících a mistry oboru, žáky a spolupracovníky Marcela Marceaua – Bodeckera a Neandera.
Jako první proběhla ráno jediná mimopoličská akce festivalu, představení Push the Button ve Svitavském kulturním centru Fabrika. Vystoupení bylo určeno především středním školám a také druhému stupni základních škol, jejichž žáci prostory Fabriky zcela zaplnili. Namísto klasických výchovných programů však mladé diváky čekaly tři čtvrtě hodiny moderní pantomimy inspirované postavami z počítačových her a živý beat-boxový doprovod. Téma, které mládež rozhodně osloví, bylo proloženo příběhem pěti ženských spolubydlících, které projevovaly známky závislosti na virtuálním „paření“ a k tomu prožívaly určité malé absurdní příběhy. Precizně propracovaná byla pohybová složka, kterou doprovodily patřičné zvuky a hlášky od „yes sir“ po „game over“. Za představením stojí pět interpretek skupiny Mime Fatale a letošní festival tak pomáhá emancipovat nejen pantomimu mezi ostatními žánry, ale i ženy v pantomimě.
Po přejezdu části účastníků ze Svitav do Poličky se v domovském městě festivalu konalo odpolední představení Pantomimy S.I. Soubor, který je zajímavý tím, že v něm spolupracují slyšící herci s neslyšícími. Předvedli čtyři etudy proložené moderováním Josefa Tichého. Moderování proběhlo samozřejmě beze slov a mezi etudami vynikly zejména dvě. Velmi prostá, ale formálně skvěle domyšlená a provedená pohádka, kdy se šest herců, představující královský pár, čaroděje, babičku, prince a princeznu, pohybovalo jako loutky. A dále moderátorova etuda mezi diváky, kdy jim různými způsoby – od mačet po otvírák na konzervy nebo motorovou pilu – „otevíral“ hlavy a nacházel v nich nejrůznější myšlenky od fotbalu po sexuální touhy nebo těšení na miminko. Výstoupení tohoto souboru bylo vítaným zpestřením festivalu o významnou českou složku oboru – pantomimu neslyšících.
Hlavní událostí dne se však stalo očekávané vystoupení německo-francouzského dua Wolframa von Bodeckera a Alexandera Neandera. Tato dvojice ve svém Deja-vu předvedla klasickou marceauovskou pantomimu na nejvyšší úrovni, kdy se etudy z jejich vlastní tvorby propojily s kouzelnictvím, triky černého divadla a silou jejich osobnosti. Byli milí a roztomilí, komičtí i lyričtí. Zahráli etudy plné fantazií o filmových námětech, učiteli, který je válečným veteránem, klavíristovi a jeho inspiraci. A nechyběly ani klasičtější kousky jako kosmonaut či kavárnička. Ve skutečnosti však byli na výsost aktuální. Jejich individuální osobnost sálala z každého gesta, jejich charaktery odrážely nejlepší tradice pantomimy – a tak se Paříž a Polička na chvíli slily v jedno místo. Snad právě proto je pantomima někdy spojována s magií. Více než slovo dokáže zdůraznit přítomnost člověka, oslovit představivost, rozum i cit. A i když jsou si různá umění vesměs rovna, v sále v tu chvíli zvítězila pantomima. Dlouhý bouřlivý potlesk ve stoje byl jen jedním z důkazů.
Kam dál? V Poličce už jen k sobotě, kouzelnictví, představení na náměstí a slavnostnímu gala-večeru. Jak to vše dopadlo, se dozvíte už zítra.
///
Předchozí díly denních reportáží z Mime Fest-u:
Komentáře k článku: Polička pantomimická (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)