Polička plná mimů (No. 5)
Mezinárodní pantomimický festival Mime-Fest skončil v neděli 22. září. Máme za sebou týden představení, workshopů, pouličních performance, nových setkání a spousty inspirace. Rádi bychom vám tentokrát přiblížili, jak se 2. ročník poličského festivalu jevil z druhé strany, očima organizátorů.
Po jednom večerním představení jsem ve festivalové kuchyni potkala produkční a jednu z duší Mime-Festu, Petru Jílkovou, jak myje nádobí. Nedalo mi to a začala jsem se vyptávat, jak takový Mime-Fest vypadá z pohledu zevnitř a co všechno měli jeho tvůrci při sestavování programu na mysli.
Hlavní organizační dvojka Mime-Festu, Petra Jílková a Radim Vizváry FOTO VLADIMÍR VRASPÍR
Petro, máte vůbec čas se třeba najíst?
To víte, že mám. Mám za sebou tak skvělý tým, že všechno šlape, jak má.
A když je letošní ročník už druhý, předpokládám, že jste byla i v začátcích festivalu, při jeho startu v roce 2012. Je to pořád stejný tým?
V zásadě ano. Jednou jsme seděli s Radimem Vizváry a Borisem Hybnerem a Boris navrhl, že bychom mohli uspořádat mezinárodní festival pantomimy. Tenkrát jsem se tomu smála, ale rok na to jsme podali žádost o grant na Visegrádský fond. Ještě v červnu jsme nevěděli, jestli něco dostaneme, ale začali jsme s přípravami. A grant vyšel. První ročník byl takový improvizovaný, festival trval jen čtyři dny, bylo méně workshopů a program byl cílený hlavně na veřejnost.
Vidíte letos rozdíly oproti loňsku? Třeba v zájmu veřejnosti, médií?
Určitě. Loni byl festival úplnou novinkou, a tak přilákal hodně zvědavců, letos už lidé vědí, co mohou od festivalu očekávat. Tentokrát cílíme převážně na studenty. Měli jsme volnější ruce při přípravách, mohli jsme si dovolit z grantů platit studentům cestu, ubytování, účast na festivale. Workshopů se účastní na padesát studentů z pěti zemí a jsou vedeny špičkovými lektory ze zahraničí.
Festival je mezinárodní. Podle čeho vybíráte země, se kterými chcete spolupracovat?
Od začátku jsme postavili spolupráci na Vysegrádské čtyřce, kromě Čechů jsou tu tedy hlavně Poláci, Slováci a Maďaři. V tomto roce se přidalo ještě Německo. Myslím, že toto spojení se osvědčilo a určitě bude základem i do budoucna. Tyto země jsou si v mnoha věcech velmi blízké, což je dáno především jejich historickým vývojem. Spolupráce se všemi účastníky je skvělá, lektoři i studenti jsou přátelští.
Co je vaším hlavním přáním, co máte na mysli při přípravě festivalu?
Nejdůležitější je pro nás setkávání generací. Mám pocit, že je tu – hlavně u nás – stará garda, a pak mladá generace. A mezitím nic. Vždyť tady pantomima třicet let v podstatě neexistovala. Snažíme se proto vytvořit místo, kde se tyto dvě generace mohou potkat. Kde starší mohou předat své zkušenosti dál, mladší se mohou něco naučit od klasiků svého oboru. Těší nás, když se generace i země prolínají, střetávají, inspirují. Když se dají kontakty do pohybu, vyměňují se telefony, studenti se poznávají, zamilovávají… zkrátka když se díky Mime-Festu pantomimické dění trochu rozproudí. Dnes za mnou byl jeden z lektorů a s potěšením říkal, že se i on učí od mladých. I samotní lektoři si navzájem chodí na workshopy – zkrátka máme z toho radost.
Komentáře k článku: Polička plná mimů (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
