Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Politické divadlo pokračuje… I.
Jubilejní 25. Divadelná Nitra se konala na konci září bez velkých a okázalých oslav. Festival sice vydal publikaci mapující těch 25 let existence, ale jinak se o výročí spíše nehovořilo. Důvodem byly léta se protahující nedostatečné finanční prostředky, které jeho průběh stále závažněji ohrožují.
Za dobu existence festivalu je viditelný posun k politickému a dokumentárnímu divadlu. Tak tomu bylo i letos. Na festivalu se však prezentovalo takové politické divadlo, které pracovalo s metaforickým uchopením tématu, což pomáhalo omezit často prvoplánový a schematický dopad politických inscenací.
Na festivalu jsem neviděl všechny produkce, konkrétně tři (Proč posedl amok pana R., Salto Lamentoso a Slyšení), protože jsem je znal odjinud, a proto o nich v následujícím textu psát nebudu. Aspoň částečně o nich na stránkách aktuálních DN 19/2016 v článku Evropu odvál čas aneb Divadelná Nitra 2016 a Slovensko píše Martin Macháček.
///
Óda na radost?
Anarchist Cookie Shop, instalace českého výtvarníka Marka Schovánka. FOTO DN
Jako vždy byl festival uvedený mottem. Letos znělo Óda na radost? (s výstižným otazníkem na konci). Na toto téma bylo také uvedeno symposium s účastí politiků, filosofů a sociologů, které se zabývalo, kam se v nynější době posouvá současná Evropa. Ale k jednotlivým produkcím.
///
Tehdy v Bratislavě
Jako první jsem viděl představení z Komorního divadla v Martině podle knihy Žo Langerové a v dramatizaci Petra Pavlace Tehdy v Bratislavě. Funkční scénu s nutným nábytkovým mobiliářem navrhl Jozef Ciller.
V hlavní roli vystupuje staronová členka divadla Jana Oľhová. FOTO archiv KD Martin
V inscenaci jsou velmi důležité jsou staré dokumentární filmy s prokurátorem Josefem Urválkem a Rudolfem Slánským v procesech 50. let a podobné dokumenty z roku 1968. U protagonistů oněch procesů jde o zvláštní, patologický typ herectví. Ano, jde svým způsobem o herectví.
Režisérem je Patrik Lančařič, v hlavní roli vystupuje staronová členka divadla Jana Oľhová, dnes hrající v SND v Bratislavě. Inscenace zachycuje sice všechny vrstvy knihy, ale až příliš otrocky, bez divadelní zkratky, ostřejších dramatických střihů. Děj je tak příliš natahovaný, zdlouhavý. Dostáváme se do roku 1968, kdy se hlavní hrdinka s manželem pokoušejí o emigraci. Retrospektivně se pak dostáváme až do padesátých let. Oskar, tedy manžel hrdinky, v inscenaci nevystupuje. Tím víc vyniká herecky precizně odstíněný výkon hlavní představitelky Jany Oľhové. Ostatní postavy a jejich protagonisté naplňují úlohu chóru, nebo jsou jen Oľhové přihrávajícími figurkami. Pochopitelně divácky atraktivní jsou dobové nahrávky, z kterých jde až mráz po zádech. Přes všechny tyto – víceméně – zajímavosti byla martinská inscenace Sedm dní do pohřbu podle Jána Roznera, která má podobné téma a účastnila se Divadelní Nitry před pár roky, divadelně i obsahově vícevrstevnatější a především dramatičtější.
///
Růže
Jde vlastně o výstřední koncert. FOTO archiv DN
Válkou rozbouřenou Ukrajinu prezentovalo představení Růže ukrajinského souboru Dakh Daughters z Kyjeva v režii Vláda Troitského. Jde vlastně o výstřední koncert, který má však pestrý divadelní tvar a hlavně originální výtvarnou formu. U publika měl až frenetický ohlas. Především – myslím – zásluhou šesti atraktivních hudebnic a současně zpěvaček a performerek. Přídavku pak využily k víceméně nacionalistické demonstraci, kdy hovořily a zpívaly písně o ukradnutém Černém moři (anexe Krymu) a mávaly národní vlajkou.
///
Cirkus Charms
Nezkušení dváci a děti jásají, divadelník však vidí, že tentokrát jde spíše o výprodej cirkusových klišé. FOTO CTIBOR BACHRATÝ
V několika dnech předvedlo divadelní sdružení Teatro Tatro vedené Ondrejem Spišákem v přilehlém šapitó cirkusové představení inspirované dílem Daniela Charmse Cirkus Charms. Obrovský úspěch jejich minulé produkce, adaptace Bulgakovova románu Mistr a Markéta, jež hostovala i na loňském festivalu Divadlo v Plzni, se tentokrát nezopakoval. Byla to taková laciná hra na cirkus. Nezkušení dváci a děti jásají, divadelník však vidí, že tentokrát jde spíše o výprodej cirkusových klišé.
///
Produkce nabízí nesrozumitelné metafory, které mohou být o všem a o ničem. FOTO ANMAR TAHA & JOSEPHINE GRAY
Irácko-švédské představení fyzicky-tanečního souboru Iraqi Bodies. Prázdná scéna. Vpředu sedí opice. Potom se zjeví žena v bílém, která má zahalený obličej. Následně se objeví jeptiška na chůdách, něco mluví, ale co nevím, titulky nejsou k přečtení. Tři zahalené ženy jako v Orientu kvílejí a lítají po scéně. Voják a žena v červených šatech. Vysoký klaun na chůdách, jemná hudba a francouzský text. Jeptiška, na závěr opět opice. Co si o tom myslet? Tvůrci na následné diskusi tvrdili, že nedělají politické divadlo /sic!/, ale inspirovali se divadelní tvorbou Jerzyho Grotowského. Neumím posoudit, jak to mysleli (objevil jsem jen jeden jediný přímý odkaz), rozhodně však produkce nabízí jen nesrozumitelné metafory, které mohou být o všem a o ničem.
/Dokončení zítra/
///
Více v DN 19/2016 a na i-DN:
Evropu odvál čas aneb Divadelná Nitra 2016 a Slovensko
Komentáře k článku: Politické divadlo pokračuje… I.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
