Politický cirkus vlastně o ničem
Za podkresu notoricky známé cirkusové melodie se na jevišti představují členové partaje, která nese název ČUS-PRLE. Česká univerzální strana-pravolevá je těsně před volbami. Jedna strana zbrojí proti té druhé, času je málo a v navenek soudržné politické straně není vše tak růžové, jak se zdá. Vztahy mezi jednotlivými partajníky začínají skřípat. Pravolevá. Pravolevá. Nevědí kudy kam. Zdá se však, že ani sama inscenace hry Mimo záznam z Východočeského divadla Pardubice netuší, kterým směrem se vydat.
Zdevastovaný srub s mileneckým párem Magdy (Petra Špinerová Janečková) a Bobana (Ladislav Špiner) skončí ve Špindlerově Mlýně. Foto: Jiří Sejkora
Petr Novotný, který je zároveň i režisérem inscenace, ve své situační komedii Mimo záznam (napsané pod pseudonymem Petr Abraham) reflektuje předvolební politické tance. Děj tvoří dvě paralelní linie příběhu, z nichž každá se odehrává na jiném místě. Sledujeme tak předsedu strany Bobana (Ladislav Špiner), který tráví večer se svou šéfkou poradců Magdou (Petra Špinerová Janečková) v odlehlém horském srubu zakotveném ve svahu. Zároveň s tím se v jednom hotelovém salonku odehrává předvolební mumraj zbylých partajníků. Na první pohled se zdá, že vše vychází – románek předsedy i budoucnost strany. Kvůli vnitřním rozepřím ve straně, neustálým telefonátům a nestabilnímu zajištění srubu však dochází ke zvratům. Strana se pomalu začíná hroutit, stejně tak jako horský srub s předsedou strany.
Scénografie usiluje o propojení obou linií příběhů. Jeviště pojednané jako konferenční sál představuje hotelový salonek, ve kterém se odehrává stranická porada. Na jeho čelní stěně je umístěn orámovaný výřez připomínající obraz, v němž se pravidelně objevuje pomalu se hroutící horský srub, kde se nachází předseda strany s šéfkou poradců. Jednotlivá prostředí se tak propojují a umožňují lépe a rychleji reagovat na vzájemně se prolínající příběhy.
Ladislav Špiner (Boban) a Romana Chvalová (Simona) v inscenaci hry Petra Abrahama Mimo záznam. Foto: Jiří Sejkora
Inscenace ale postrádá invenci režiséra, který je autorem textu a zřejmě mu od něho chybí patřičný odstup. Herci na jevišti po celou dobu spíše jen nehybně postávají, řeční, telefonují a deklamují. To zákonitě ovlivňuje i temporytmus, který představení postupně činí čím dál více statickým a uspávajícím. K oživení nedojde ani prostřednictvím světelného designu, který slouží jen jako ukazatel změny mezi oběma prostředími – jednou je před námi nasvícená místnost v horském srubu, podruhé konferenční salonek. Tento princip se opakuje stále dokola a je jedním z aspektů, který přispívá k dojmu jednotvárnosti večera.
Pardubická inscenace Mimo záznam nepřináší do žánru politické komedie nic zásadního. Hra se snaží skrze charakterovou pokřivenost politiků moralizovat, leč morálním arbitrem vlastně není. Celou dobu staví na bezpečném, krotkém a pseudomoralizujícím humoru, který je stejně tak chatrný jako inscenace, která se sune z kopce jako onen vratký srub zakotvený na lanech kdesi v krkonošském svahu. Pozornost diváků udrží hlavně díky dobrým hercům, kteří se skrze svou zkušenost a výkony (bohužel však spíše jen deklamační než vskutku komediální) snaží o to, aby nedošlo k pádu až na dno.
///
Východočeské divadlo Pardubice – Petr Abraham: Mimo záznam. Režie Petr Novotný, dramaturgie Jana Uherová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc. Premiéra 23. a 24. dubna 2022 (psáno z premiéry 24. dubna)
Komentáře k článku: Politický cirkus vlastně o ničem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
