Politický proces jako divadlo

Ne vždy stihne recenzent zhlédnout inscenaci brzy po jejím vzniku, ale repríza může na druhou stranu svou ohraností (v dobrém slova smyslu) přinést hodnověrnější obrázek divadelnického usilování. Zhruba půl roku po premiéře hostovala v Praze inscenace Jihočeského divadla Vajgl, kterou s dramaturgyní Adélou Balzerovou sepsal její režisér Jan Jirků.

Dílo evokuje jeden z hrůzných procesů padesátých let, kdy – brzy po popravě generála Heliodora Píky – byla v plzeňské věznici na Borech vykonstruována a „nacvičena“ kauza zobrazující pokus o útěk dvou prominentních politických vězňů, při němž jim měl napomáhat relativně slušný bachař (všichni tři pak byli v roce 1950 popraveni). Reálná jména obětí komunistické zvůle i autora scénáře procesu a velitele věznice Šafarčíka, stejně jako proslulého vyšetřovatele „mlátičky“ Brabce, zůstala zachována, nemůže ovšem jít o zcela přesnou rekonstrukci, ve hře ostatně vystupují i Spravedlnost a Čert. Proces s majorem Černým, poslancem Brojem a bachařem Petelíkem navazoval na brutální divadlo s Heliodorem Píkou, odhozený vajgl (název hry!) z jeho cigarety před popravou měl Petelík, který ke generálovi choval tajený obdiv, zvednout.

Inscenace se syrovou scénografií (na začátku visí nad hlavami aktérů jeden oběšený, ve finále je jich mnohem víc) zprvu působí v důsledku hereckého zcizování – především Martin Hruška v roli „režiséra“ Šafarčíka – jako hra na nácvik procesu, později uvěříme, že jde o nácvik samotný. Toto nenápadné vtažení do kolotoče hrůz se mi jeví jako nezvyklé, ale účinné, napomáhají mu ovšem autenticky drsný Ondřej Veselý v partu nelidského Brabce i Václav Liška jako přesvědčivě zmučený Petelík. Důležitým prvkem strašlivého vězeňského leporela je párek „pěšáků“, které doba téměř zničí, oni však šťastnou shodou náhod přežijí, konformní Šafarčíkova sekretářka Květa a její partner bachař Klásek (v přesvědčivé interpretaci Dany Verzichové a Tomáše Drápely). Postavy Spravedlnosti (Věra Hollá) a Čerta (Lenka Krčková) mají občas vinou nedotaženého scénáře na jevišti rozpačité „prostoje“. Ovšem i přes některé kompoziční nedostatky jde o inscenaci jitřící a ve svém účinku zdrcující. Znepokojivosti zážitku napomáhá i nervní hudba, hraná živě Martinem Vlkem a Jiřím Pláničkou.

Jihočeské divadlo České Budějovice – Jan Jirků, Adéla Balzerová: Vajgl. Námět Mikuláš Kroupa, režie Jan Jirků, scéna Pavel Kodeda, kostýmy Tereza Venclová, hudba Orchestra (Martin Vlk, Jiří Plánička), dramaturgie Adéla Balzerová. Premiéra 1. dubna 2010. (Psáno z reprízy 21. listopadu 2010.)