Polské divadlo televizi, polská televize divadlu
Festival v Sopotech. Nejeden pamětník si při vyslovení toho jména vzpomene na sukces Helenky Vondráčkové… Ale město na břehu Gdaňského zálivu má i festival, na který se sjíždějí herecké a režisérské hvězdy. Festival Dwa Teatry, jenž zde od roku 2001 společně pořádají Polský rozhlas a Polská televize. Festival zasvěcený divadlu v rozhlase a televizi.
-
- Morálku paní Dulské (režie Marcin Wrona, TV prem. 25. 3. 2013) sledovalo 2,5 milonu diváků. FOTO ARCHIV TVP 1
Zatímco v prvních červnových dnech deštěm deptaní Češi sledovali stoupající hladiny řek a potoků, Sopoty vítaly své hosty letním sluncem. Ulice v centru lemovaly stolky kaváren a restaurací a turisté korzovali po dřevěném molu dlouhém 511‚5 metru (nejdelším svého druhu v Evropě) nebo se dělili o písečnou pláž s mořskými ptáky a labutěmi, které tady stejně zdomácněly jako na pražských vltavských nábřežích.
Čtyřicetitisícové Sopoty jsou společně s Gdaňskem a Gdyní součástí tzv. Trojměstí, které má celkem přes 750 000 obyvatel. A právě jejich poklidný charakter podle ředitele Bogumiła Osińského rozhodl při volbě města pro společný rozhlasově-televizní festival: Ve Varšavě by ho nejspíš nikdo ani pořádně nezaznamenal, ale tady lidé potkávají herce a režiséry na každém rohu. Část doprovodných akcí pořádáme i v Gdaňsku a Gdyni a festivalem tak žije celé Trojměstí.
Dwa Teatry přivítaly během tří dnů třináctého ročníku 15 televizních a 17 rozhlasových titulů. Zatímco v případě televize šlo o kompletní produkci za uplynulý rok, rozhlasová sekce vybírala ze 30 přihlášek reprezentujících to nejlepší z více než stovky rozhlasových premiér. A navíc se mimo soutěž představili zahraniční hosté. Po loňské zkušenosti s BBC jsme se obrátili na opačnou stranu a pozvali jsme kolegy z Ruska, říká Bogumił Osiński. V mezinárodní spolupráci chceme pokračovat – počítáme s německým rádiem a televizí i s Českou televizí a Českým rozhlasem.
Většina televizních projekcí v sále sopotského multikina s 300 místy byla (navzdory letnímu počasí) zcela zaplněna, a to ještě desítky diváků dlouho po začátku před vchodem čekaly, zda se třeba nějaké sedadlo neuvolní. Za důležité pro propagaci festivalu pokládá jeho ředitel rovněž zahájení pod širým nebem, na Lázeňském náměstí nabitém publikem, kde se předává Velká cena festivalu za vynikající herecké výkony v rozhlase a televizi – letos ji získali Anna Polony a Ignacy Gogolewski.
V Polsku má Teatr telewizji šedesátiletou tradici a jsou s ním spojeny i legendy divadla a filmu – např. Andrzej Wajda, Tadeusz Kantor, Konrad Swinarski, Jerzy Jarocki, Krzysztof Kieślowski nebo Kristian Lupa. Teatr telewizji je vnímán jako specifický žánr, i když nemá přesně definované hranice. Ty sahají od záznamů natáčených v divadlech přes jejich studiové verze a přímé přenosy z televizního studia až po původní produkce, jejichž styl, včetně exteriérových scén, připomíná české televizní inscenace.
Televizní divadlo v Polsku má sice zlatá léta, kdy se týden co týden vysílala novinka, dávno za sebou, ale přesto je stále populární. Premiéry na stanici TVP 1 mají průměrnou sledovanost 1‚2 milionu a Morálku paní Dulské (v Sopotech získala cenu za nejlepší režii pro Marcina Wronu) sledovalo dokonce 2‚5 milionu diváků. Vlastní produkci má i program TVP Kultura, i když byl zatím dostupný jen přes satelit nebo kabelovky.
K režisérům, kteří si tento žánr oblíbili, patří Juliusz Machulski. Po komedii Next-Ex, jež mu loni vynesla trofej za nejlepší původní text, letos opět soutěžil s titulem v lehčím komediálním stylu: Matka bratra mého syna. Zatímco ve Francii nebo v Anglii je tento typ dramatiky běžný, v polském divadle nám scházejí hry, v nichž se hrdina nehádá s Bohem a kde lidé řeší obyčejné problémy všedního dne, míní Machulski.
Mezi festivalovými hvězdami nechyběl ani herec a režisér Jerzy Stuhr, jenž se podílel na projektu Třikrát Fredro připraveném k 220. výročí narození polského klasika. Tři týmy ve studiích v Katovicích, Krakově a Varšavě nastudovaly tři Fredrovy aktovky, které se vysílaly v přímém přenosu během jediného večera. Stuhr režíroval v Katovicích aktovku pro dva herce Svíčka zhasla. Přes měsíc jsem zkoušel s herci, ale náročné bylo, že se více než půlhodinovou partituru – namísto obvyklých záběrů na dvě tři minuty – se svícením, ruchy a všemi záběry, střihy a jízdami musel naučit celý štáb, vzpomíná Stuhr. Bylo to sice extrémně náročné, ale po vysílání mi kolegové děkovali, že si mohli zase jednou vyzkoušet umění namísto politiky a počasí.
Na festivalu bohužel chyběl režisér Jerzy Jarocki, který zemřel vzápětí poté, co dokončil natáčení Tanga. Inscenaci, kterou kritika označila za jedno z nejzásadnějších nastudování Mroźka vůbec, původně uvedl Teatr Narodowy ve Varšavě a Jarocki tři roky poté připravil její televizní verzi. Jeho tým ji po režisérově smrti dokončil a v Sopotech si Tango v silné konkurenci vydobylo Grand Prix. V rozhlasové sekci pak hlavní ocenění získal Racek v režii Boryse Akunina.
Bude zajímavé sledovat, jak se na podobě festivalu i na samotném žánru teatru telewizji projeví proměny polského televizního trhu. V Polsku totiž není ještě dokončena digitalizace a na pořadu dne jsou i spory o financování veřejnoprávní televize a o reklamu v jejím vysílání. Ale už teď je zřejmé, že divadlo v televizi bude mít i nadále renomované sympatizanty. Jestliže má díky těmto produkcím skoro jeden a půl milionu lidí pravidelný kontakt s dramatikou, pak to určitě má smysl, konstatuje Juliusz Machulski. Divadlo v televizi je klenotem v koruně a pokud by se mělo něco v programu veřejnoprávní televize změnit, tak to určitě není Teatr telewizji.
Komentáře k článku: Polské divadlo televizi, polská televize divadlu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
