Divadelní noviny > Názory – Glosy
Poluninovo satori
Před pár lety nás mistrně natočený dokument Tanečník (režie Steven Cantor) seznámil s velkým osobním příběhem Sergeje Polunina, jednoho z největších talentů současného baletu. Příběh kluka z ukrajinského Chersonu, na něhož balet ukázal prstem, čímž ho zbavil svobody dětství i rebelie teenagerů a přinutil makat na sále, začíná katastrofou. Sergej Polunin jako hlavní étoile Královského baletu, nejmladší první sólista v historii této slovutné instituce, ze dne na den nenastoupí do práce, opustí své hvězdné závazky a hodí celý dosavadní život za hlavu.
Zatímco film se soustředil na to, co k takovému výbuchu Serjožu vedlo, já si lámala hlavu nad tím, jak se něco takového mohlo, v instituci jako je Královský balet, vůbec stát. Jak mohl management souboru přehlédnout varovné signály v chování, jak mohl přehlížet nepohodu a labilitu své první hvězdy a – když už by nedbal na zdraví a osud Polunina – ohrožovat svoji ekonomiku a prestiž. Tolik rizika a nezodpovědnosti na obou stranách mi hlava nebrala…
Režisér se soustředil na příběh velkých ambicí a dřiny. A také velké samoty a vnitřní nejistoty. Krizi, v níž se Polunin katapultoval z baletního Olympu, pečlivě rozebírá přes rodinné a psychologické konstelace a ukazuje mladého člověka hledajícího sama sebe. Sergej jako Siddhártha prozře a opouští svět bohatství a klamu a hledá svoje pravé já.
S tímto vznešeným výkladem však příliš nekorespondovaly Poluninovy další kroky, které dokument zachytil. Velký tanečník se snažil uspět v Rusku v komerčních tanečních soutěžích a bere angažmá v ruském baletním souboru, kde zase cedí krev, smyslu nenalézaje. Z dalších zdrojů víme, jak mu sluší nejrůznější módní kolekce. Nebo jak umí mlčet v hollywoodských filmech.
Osudy tohoto tanečníka jsou evidentně dál plné zmatku a nepředvídatelnosti. Kdo si myslel, že se z osobní krize poučí, vezme osud do svých rukou, že využije svůj příběh a zkušenosti pozitivně, například ke zlepšení postavení tanečníků, jak ve filmu prohlašoval, je asi zklamán. O Projektu Polunin, který měl být zaměřen právě na advokacii za taneční profesi, jsme už nikdy poté neslyšeli.
V dubnu vystoupí Polunin v Praze v galaprogramu Satori, což je buddhistický termín pro osvícení, prozření skrze osobní zkušenost. To, jak duchovně Sergej vyzrál, ukázal nedávno na Facebooku: pochlubil se dalším tetováním. Tentokrát má uprostřed hrudníku portrét Vladimíra Putina. Deklarováním obdivu k ruskému prezidentovi na svém profilu nešetří.
Je to smutná pointa příběhu o svobodě a hledání „vyšší pravdy“…
P. S: Jeho homofobní a silácké řeči na sociálních sítích navíc popudily uměleckou ředitelku pařížského baletu Aurélii Dupont natolik, že ukončila jeho působení v Labutím jezeře.
Komentáře k článku: Poluninovo satori
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
