Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Popraven v Ostravě

    Premiéru opery Roberto Devereux, kterou opera Národního divadla moravskoslezského uzavřela provedení tří Donizettiho oper z doby alžbětinské Anglie, odměnilo obecenstvo potleskem vestoje a hysterickým ječením (nesnesitelná manýra, převzatá z popových koncertů). Vděčným divákům se děkovala také dramaturgyně Eva Mikulášková, nejspíše spoluautorka provedené verze titulu, ovšem zděděného po předchozím vedení opery. Větší podíl na úpravě díla měl asi nizozemský dirigent Sander Teepen: zřejmě pro pěveckou obtížnost vynechal klíčový duet královny a Roberta o zradě a také zásadní scénu Nottinghama se Sárou. Vedení se snažilo angažovat kvalitní síly – takové, jež splňují požadavky neokleštěných Donizettiho partů, totiž u nás prakticky nejsou. Jana Šrejma Kačírková, považovaná za dobrou interpretku dramatických koloraturních rolí, v roli královny Alžběty nepřesvědčila. Některé tóny ve středové poloze neměla intonačně bezpečně usazené, výšky nenasazovala zlehka, ale nezřídka silově, skoro křikem. Martin Bárta zdolával okleštěný part Nottinghama také forzí. Pozitivnější sluchový vjem nabídli Philippe Do (Roberto Devereux) a Michaela Kapustová (Sára), zvláště v duetu na závěr druhého dějství.

    Roberto Devereux

    Jana Šrejma Kačírková jako královna Alžběta FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Dirigent vedl orchestr celkem pružně, s citem pro zpěváky, usiloval o agogické modelování hudby. Zřejmě nebylo v jeho silách zabránit postupné destrukci intonace i zvukové kvality.

    Hrálo se na prakticky holém šikmém pódiu, které velmi dobře rezonovalo/dunělo, hlavně při pohybu sboru. Alžběta seděla na židli/trůně, paradoxně před svým velkým portrétem. Obdélníkový kvazibazének (voda evokovaná světlem), vcelku akceptovatelný v „zahradním sále“ (míněna salla terrena, kde přírodu zastupovaly čtyři truhlíky s barevným roštím, spíše vánoční dekorace od Vietnamců), méně už ale v interiérových scénách. Proměny prostředí sugerovaly změny nábytku a dekorační elementy spouštěné z provaziště (mříž, rámy, panely).

    Režisér Peter Gábor vymyslel královně Stín (tanečnice Kristýna Slezáková), využívaný spíše k pozvání sboru na scénu či ke hře s osudovou šálou nebo lodičkami v bazénku. Dvořané si pantomimickým ukazováním námořních cest krátí čekání na ortel nad Robertem (úvod druhého dějství).

    Ostravský soubor proměnil belcantovou operu ve velké veristické drama, alespoň takový byl především posluchačský dojem. Nutně se vnucuje otázka po smyslu uvedení takto modifikovaného díla, které lze bez škrtů a ve velmi dobré interpretaci (např. Vídeňská státní opera 2014) pohodlně sledovat ze záznamů na internetu.

    Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Gaetano Donizetti: Roberto Devereux. Dirigent Sander Teepen, režie Peter Gábor, scéna Michal Syrový, kostýmy Alena Schäferová, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra 10. prosince 2015 v Divadle Antonína Dvořáka.


    Komentáře k článku: Popraven v Ostravě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,