Divadelní noviny > Názory – Glosy
Pořád se točí!
Život otáčivého hlediště v zámecké zahradě v Českém Krumlově se, se souhlasem ministra kultury Daniela Hermana, opět prodloužil – zůstane na místě i po roce 2017. Prý aby bylo dost času vypsat architektonickou soutěž na nové těleso „točny“ – říkejme objektu tak, jak je léta zvykem. Točnu navrhl Joan Brehms, Lotyš vystudovaný a od dvacátých let pracující v řadě německých divadel v intencích Bauhausu. Do Čech přišel jako tlumočník s Rudou armádou, usadil se v Českých Budějovicích a nadále experimentoval s kinetikou divadelního prostoru. Tak vznikla točna, původně rozhodně ne turistická atrakce. Proti její současné, obří („komerční“) podobě z roku 1994 (644 sedadel, 650 tun materiálu) Brehms marně protestoval, měl v šupleti jiná koncepční řešení. Možná by se měla v rámci soutěže znovu zvážit.
Současné patálie s točnou začaly žádostí o zařazení města a zámku Český Krumlov na seznam světových kulturních památek UNESCO (přijata 1992). Podle ní totiž v zahradě žádná točna nestojí! Nevěřím na opomenutí. Proti divadlu v zahradě protestovali památkáři od samého počátku. Žádostí získali zdánlivě silný argument: když točnu nezbouráme, tedy neuvedeme realitu v soulad s dokumenty, UNESCO nás ze seznamu vyřadí! Začala úřední, diplomatická a právní jednání, co s tím. Jiří Šesták, v té době ředitel Jihočeského divadla, se pokusil najít věcné řešení na konferenci, na kterou pozval zástupce UNESCO. A ti prohlásili, že do sporu nebudou zasahovat, neboť, a to bylo tvrdé sdělení, českokrumlovská zámecká zahrada není z hlediska UNESCO zajímavá! Proměnila se od svého vzniku tolikrát, že není jasné, k jaké podobě by se autenticky měla vracet. V Česku podle nich jsou cenné zahrady jen dvě, v Lednici a v Kroměříži. Ještě podotkli, že UNESCO dbá na oživení a využití památek, a to v areálu českokrumlovského zámku plní především točna (proslulé zámecké divadlo bylo dlouho nepřístupné, nyní se v něm hraje výjimečně). Na stanovisku dodnes úředníci UNESCO nic podstatného nezměnili. Jen u nás v kličkách právních dokumentů prosté pravdy zanikly.
Nabízelo se řešení přemístit točnu do sousedního Kvítkova zahradnictví, převážily však obavy, že tím točna ztratí genia loci. Proto se nyní mluví o nové podobě točny v zahradě, mobilní, zapustitelné pod úroveň terénu, prostě takové, která by zahradu co nejméně hyzdila. V každém případě odpůrcům točny došlo, že silou tu nic nezmohou.
A to nejen proto, že se točna za půl století prostě stala součástí areálu. Už za ministra Pavla Dostála z její demolice sešlo hlavně proto, že nebylo jasné, kdo ji má zaplatit. Šlo o nějakých patnáct milionů korun (dnes MK ČR odhaduje náklady na novou točnu na čtvrt miliardy). Točna je majetkem Českých Budějovic, které nemají zájem na ukončení provozu – jeho výtěžek (dnes kolem 30 milionů ročně) je přímou součástí rozpočtu Jihočeského divadla, náhradou by takovou sumu muselo město najít ve svém rozpočtu. Nebo – nejspíš – zrušit jeden ze svých tří souborů. Město Český Krumlov nebude (ani nemůže) financovat cizí majetek, naopak se pokouší z výtěžku točny něco získat pro sebe. A proč by to měl platit stát? I když krátkou dobu spadala točna pod Národní divadlo. Poslední plán řešení předpokládá, že náklady uhradí vlastník točny, tedy město České Budějovice, z operačního programu IROP. Jenže bude projekt přijat? Neprodraží se stavba? Může se do toho město pustit bez záruk? Spolehnout se na politické dohody… Jako skeptický pamětník se domnívám, že točna se vyřeší sama. Stárne, letos jí bude dvaadvacet let, čím dál obtížněji se roztáčí. A jednou se neroztočí.
Komentáře k článku: Pořád se točí!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
