Pornograf a feťák z dívčího deníčku
Brněnské HaDivadlo připravilo v krátkém sledu dvě inscenace, které tvoří zajímavý dramaturgický pandán. Psychózu ve 4:48 od Sarah Kane připravil se třemi protagonistkami režisér Filip Nuckolls, čistě mužskou hereckou záležitostí je pak autorský text režisérky Hany Mikoláškové nazvaný Divocí hroši aneb Burroughs! Téma proměněného vědomí (ať už v důsledku deprese nebo drog), postava nekonformního hrdiny a také odér dvou rozdílných subkultur oba zmíněné kusy spojuje. Jak titul napovídá, inspirací Mikoláškové bylo dílo a osoba W. S. Burroughse, tedy duchovního otce beat generation, zakladatele kyber-punku, vynálezce pojmu heavy metal, ale hlavně vášnivého literáta a letitého konzumenta všemožných drog. Ostatně záliba v opiátech prolíná celým jeho částečně autobiografickým dílem.
Mikolášková se rozhodla přivést na svět – podle vlastních slov – temný antimuzikál, jehož název odkazuje na Burroughsovy knihy Divocí hoši a Hroši se uvařili ve svých nádržích. Původně mělo jít o dramatizaci nejslavnější Burroughsovy knihy Nahý oběd, nakonec vzniklo sedmdesátiminutové pásmo, které je montáží z různých spisovatelových textů, ale i odkazů na situace z jeho života.
A je to věru prapodivná směska, v níž krotce kontrastuje literátův zdánlivě vyšinutý styl plný metafor a obrazů s náladami písňových textů. Mikolášková vyrobila podivný „písničkál“, který není sevřenou a jasnou divadelní výpovědí, ale spíš nesouvislým tokem různých scének a místy i toporných pěveckých výstupů. Tyto střípky bohužel nijak jasně nemodelují slavného feťáka ani dramaturgický záměr tvůrců. Jinými slovy: kdo osudy tohoto muže, který v drogovém opojení zastřelil vlastní ženu, nezná nebo nečetl některé z jeho prazvláštních děl, moc chytrý z tohoto pásma nebude. Mikoláškové sice programově nešlo o Burroughsovu biografii (sám ve hře ani nefiguruje), ale tento vývar z jeho literárního odkazu postrádá sdělnou obrazivost či přízračnou vykolejenost světa homosexuální prostituce, dealerství, fetu a násilí. Osm herců místy až pateticky deklamuje, často v ostrých střizích, které zřejmě měly evokovat Burroughsovu literární metodu. Koláž odehrávající se na několika do kruhu rozestavených panelech (ty kryje magický dekor jihoamerického hada kousajícího se do ocasu) nezprostředkovává ani divadelně nepovyšuje magii Burroughsových textů. Taky si odskočí k Shakespearovým sonetům (W. S. B. byl jeho vynikajícím znalcem a byl schopen citovat nekonečné pasáže zpaměti), jejichž láskyplná něha ve skrumáži silných slov a jevištně ztvárněných kriminálních skutků působí až nepatřičně. Pánská šatna HaDivadla se sice snaží (Ján Sedal vyrukuje dokonce s citací horňáckého popěvku!), ale výsledek naráží na dramaturgickou neujasněnost, podivně smontovaný scénář a poněkud plochý režijní rukopis. Je to škoda. Burroughs si o svoji jevištní existenci v HaDivadle, které už od počátků své existence „zkoumá“ různé outsidery a vykolejence, přímo říká. Balení jako z dívčího deníčku tomuto svéráznému literátovi ale příliš nesluší.
HaDivadlo Brno – Hana Mikolášková: Divocí hroši aneb Burroughs! Režie Hana Mikolášková, dramaturgie Jiří Havlice, výprava Zuzana Přidalová, hudba Petr Hromádka, texty písní Karel David. Premiéra 12. května 2010.
Komentáře k článku: Pornograf a feťák z dívčího deníčku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
