Postkriminální kydy

Než se nám dcera narodila, jezdil jsem často s Havlem na Hrádeček.

Byly i ty v nadpisu zmíněný kydy.

Havel se smál mý nevzdělanosti a já zas jeho naivitě.

Pak jeden z nás spadl pod stůl.

Ale hudbu jsme poslouchali kvalitní.

Havel votravoval s kpt. Beefheartem, kterýho mám taky rád. Ale když jsem škemral vo trochu swingu, tak se mi vysmál.

Jsem rocková generace, říkal.

Ráno přicházela Olga.

Vy už jste, kluci, u snídaně? ptala se.

Ne, jsme tu od večera.

A bylo to rozeznatelný.

Odplížili jsme se.

Ale odpoledne jsem zvlád s Olgou bechera.

Dost často se to opakovalo.

Mělo to rytmus i melodii.

Snad jen dodat: nijak jsme se neovlivňovali.

Nikdy (a to vím na tuty) jsme o Bohu nežvanili.

Včera jeden zlitej v hospodě si chtěl vo NĚM vyprávět.

Furt dokola.

Šel jsem pryč. Sám domů.

Abych si nemusel povídat s tím blbem.

Možná Bohem.

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)