Divadelní noviny > Názory – Glosy
Potkají se tři Skoti na rybách…
Pokud ve vás tato věta evokuje začátek anekdoty, pak nejste daleko od pravdy. Nejedná se sice o vtip, nýbrž o začátek klaunské show. Tato hravá jednohubka s názvem Scotland pochází z dílny The Latebloomers, britského uskupení tvořeného třemi performery – Oliverem Nilssonem ze Švédska, Samem Dugmorem z Austrálie a Jonathanem Tileym z Britského království, kteří se společně setkali na studiích v Paříži. Různorodost jejich původů smíšená se studiem ve Francii zavdala vzniku jejich osobitému humoru, který si diváci všech věkových kategorií mohou vychutnat kdykoliv z pohodlí svého domova díky české platformě Dramox.
Nilsson, Dugmore i Tiley přesně vědí, jak své (místy až bizardní) skeče formulovat, což jim otevírá prostor k mnohem větší a neomezenější hravosti. Foto: archiv Dramoxu
Představte si, že se díváte na tři nadšené herce v kostýmech zachycujících esenci „skotství“ (tj. kilty, barety a károvaná sáčka či kalhoty) sedící na židlích na jinak prázdné scéně, a přesto víte, že jste se ocitli se třemi Skoty na rybách. Záhy se ocitnete v lese a snažíte se společně s nimi ulovit jelena, obratem bojujete proti anglické armádě a hájíte skotskou zem, přičemž nedlouho poté plujete širým mořem, oplakáváte svého padlého přítele, který se vám ale o chvíli později snese na křídlech zpátky. Docela jízda, nezdá se vám? A k tomuhle brilantnímu dobrodružství naši tři hrdinové nepotřebují víc než tři židle, protože jejich esem v rukávu je divácká imaginace.
Proniknout do světa jejich fantazijních kreací je asi tak obtížné jako zlomit máslovou sušenku máčenou ve whiskey. Herecký projev si zakládá na precizně a přesně formovaných pohybech, z nichž lze snadno poznat i takové nečekanosti jakou je třeba kavalérie anglického krále. Pokud by ovšem třeba ti v nejzazších řadách stále tápali, pak je tu „pomocná ruka“ v podobě zvukové kulisy vytvářené samotnými aktéry (jako je zpěv ptáků, mlaskání ryb či foukání větru). Nilsson, Dugmore i Tiley přesně vědí, jak své (místy až bizardní) skeče formulovat, což jim otevírá prostor k mnohem větší a neomezenější hravosti.
Základním stavebním kamenem inscenace, který umožňuje napínat fantazijní hranice díla, je napojení na publikum. Kooperace s diváky představuje v podání The Latebloomers naprosto fascinující zážitek, kdy si svými charismatickými zjevy dokážou přítomné zcela nekompromisně obmotat kolem prstů. Díky skvěle vystavěné, hravé atmosféře se jim také daří do díla přirozeně včlenit (ne)dobrovolně vybrané jednotlivce tak, aby z toho měly zážitek všechny strany. Zvolení diváci jsou schopní účinkovat v něčem, co by je v jiném prostředí přimělo nejspíš jen plaše klopit zrak – kdy jindy se vám poštěstí, že z vás udělají paroháče, který absolvuje akční honičku se třemi potrhlými klauny? A kdy vám naposledy herci dvakrát větší, než vy na drobném jevišti skákali přes hlavu nebo padali do náručí před očima veřejnosti? Ač se na první pohled může zdát, že jde o poměrně odvážné kousky, aktéři mají situace pod kontrolou a bez mrknutí oka zvládají tyto improvizované scény naservírovat zbytku publika tak, že dobrovolníci odcházejí s neporušenou ctí a téměř jako komediální hvězdy večera.
Při analytičtějším pohledu bychom rozkryli, že kostru show tvoří v podstatě jen série jednoduchých skečů, které lze shrnout v rámci několika málo minut. Esencí, kterou The Latebloomers zcela omámí své publikum, a která nutí dívat se dál, spočívá v jejich nevyčerpatelným množstvím energie. Už od prvních chvil, kdy se objeví na scéně, nastupují téměř jako tři čertíci z krabičky napěchovaní šílenou energií, která se ani tak nepřelévá jako spíš prýští přes hranice jeviště, line se přes čtvrtou stěnu a přesahuje i oko kamery. Obyčejné situace se náhle až s komiksově akční pompou stávají přehlídkou ryzího klaunství, která smíchem rozechvěje snad i ty nejzarputilejší jedince… a to přitom stačí, aby všichni tři seděli na scéně a předváděli tanec pleskajících rukou a nohou, který nemá souvislost vůbec s ničím.
Kdo jsou oni tři klauni, se kterými prožijeme hodinu smíchu? To se sice dozvíme pouze v hrubých obrysech, ale bohatě to stačí. Nejzásadnější je totiž vědět, že dohromady představují jakousi stereotypní „esenci skotství“, tedy umíněné milovníky vlastní domoviny a jejích přírodních krás, kteří za doprovodu dud nedají dopustit na vlastní whiskey a máslové sušenky. Mohlo by jít o téměř jakoukoliv národnost a vyznění by pravděpodobně bylo podobné, ovšem národ plný cholerických a tvrdošíjných Skotů, který si s sebou už desetiletí nese hromadu předsudků známých celému světu, je ideálním zdrojem k parodování a hravému humoru.
Vtip a klaunství doplňují aktéři na několika místech inscenace o nádherné národní skladby, jakými jsou například Auld Lang Syne nebo Wild Mountain Thyme, jejichž melodie znějí povědomě, ale jen málokdo tuší, že jde o skotské lidové písně. Lyrické skladby slouží v rámci celku jako dynamizující mezníky, které korigují zběsilou energii a na několika místech inscenace umožňují publiku si trochu vydechnout, než nastoupí další nálož třeštivé fyzicko-komediální rozbušky. Zároveň jsou jejich skladby důkazem toho, že se tvůrci umí pohybovat i v poklidnějších, melancholičtějších vodách, ovšem nikdy ne na příliš dlouho, aby punc veselosti a hravosti příliš nevyčpěl.
Ačkoliv je škoda, že kvůli slabé dějové kostře nesměřuje inscenace k žádnému rozuzlení, pointě či katarzi a vyzní v podstatě „do ztracena“, stále zůstává působivou a hravou hříčkou na účet skotské nátury. Díky klaunskému talentu Nilssona, Dugmora a Tilleyho se tak sice smějeme nad stereotypy jiné země, ale stále se pohybujeme v mezích humoru natolik laskavého, že by se snad doufám pobavili i sami Skoti.
///
Dramox – The Latebloomers: Skotsko! Režie, dramaturgie, kostýmy i hrají: Jonathan Tilley, Oliver Nilsson a Sam Dugmore. Premiéra 2018.
Komentáře k článku: Potkají se tři Skoti na rybách…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
