Potlach v rytmu první republiky
Zločin v Posázavském Pacifiku je bratr Dědečka automobilu a dvojče Mužů z offsidu, které Ondřej Havelka připravil pro Městské divadlo v Mladé Boleslavi. Tentokrát se na produkci podílelo pražské Divadlo Kalich.
Jestliže v obou předchozích případech se autoři Martin Vačkář s Ondřejem Havelkou drželi pevné literární předlohy, tentokrát vyšli jen z tématu prvorepublikánského trampingu a jeho různorodého dobového ohlasu. Příběh se odlepil od země do groteskní nadsázky a písničky se tu dostaly do vlastního přirozenějšího prostředí trampské osady Ontário, do kavárny nebo do Posázavského Pacifiku, jímž odjíždí mladá naivní městská a nepraktická dívka Luiza Reichová (sic!) do trampského srubu, aby přesvědčila bohatého dědečka o své samostatnosti a v posázavské divočině našla pravého čechoamerického hrdinu pro celý život. Ubylo dřívějších tak trochu popisných pasáží, jimiž bylo třeba posouvat známé literární příběhy, přibylo revuálních scén. Hraní a zpívání písniček je tu také technicky náročnější než v předchozích případech, klobouk dolů, na to, že na jevišti je profesionálním muzikantem jen klavírista Jakub Šofr a debutující skoroprofesionálkou pak mladičká dcera Ondřeje Havelky Rozálie jako harmonikářka a zpěvačka (alternuje Denisa Barešová) – výtečná herecky i muzikálně! Obstarala především působivý vstup do inscenace. Její bratr Vojtěch už hrál v předchozí produkci, tentokrát vyfasoval mastňáckého nesympatického nápadníka Luizy Willyho Adlera, rodinu Havelkovu je tedy třeba považovat za skoro dalšího koproducenta projektu.
Režisér Ondřej Havelka balancuje na hraně ještě dobrého vkusu a nebojí se až brutálních kameňáků – v tom tkví kouzlo inscenace. Produkce místy připomíná někdejší drasticky názorné skeče Banjo bandu Ivana Mládka, zároveň však nabízí zábavu významově strukturovanou, v níž lze obsáhleji a důsledněji než v předchozích případech „listovat“ kontexty a souvislostmi všeho druhu. Především ovšem pestrým výběrem písniček dvacátých až čtyřicátých let více než dvacítky autorů, nejvíc mě ale Havelka uzemnil Solveiginou písní, během níž nad osadou obřadně vychází slunce. Ale jsou tu zřetelné inspirace a možná přímo citace výtvarné (ilustrace rodokapsů) i filmařské (scéna natáčení filmové sekvence u mučednického kůlu) a další (odhaduji muzikál Zpívání v dešti), ostatně třeba podlézání a nadbíhání zbohatlíkům, aby sponzorovali film, není už vůbec jen milé retro.
Coby režisér se Havelka inspiroval nejvíc v Ypsilonce, lze za přiznaně a úmyslně inzitní poetikou inscenace dohlédnout i westernové parodie typu Árie měsíce či Limonádový Joe a televizní kabarety – inscenace je prostě pevně ukotvena v linii jedné specificky české zábavy a slušel by jí například excentrický Jaroslav Štercl. Zastoupily ho dvě „pražské star“ spojené především s filmovým pásmem inscenace: Bob Klepl ovládl jevištní dění coby barrandovský režisér a zároveň šerif osady Jaromír Klepač a Jaroslava Kretschmerová (alternuje Anna Polívková) mu asistovala – obou je plné jeviště a prosazují se v logice a duchu svých postav i hereckých osobností vůči všem. Konkurovat jim ještě tak může Petr Halíček coby Čechoameričan Tim odzbrojující česko-americkou hatmatilkou a srdcem kovboje otevřeným dokořán. Petra Nakládalová v postavě Luizy se té trojice drží obdivuhodným smyslem pro věcnou komiku.
Havelka přímo zopakoval úspěšně vyzkoušené principy a obsazení – tak Martin Zbrožek, který má podíl na režijním nastudování inscenace, tu stejně jako v Mužích z offsidu střídá mužskou a ženskou roli, tentokrát osadníky Antonína Topiče a jeho ženu Boženu, a opět do dění trousí přesně cílené a „zcizující“ průpovídky, hlášky a konstatování. Jinak ale Zločin v Posázavském Pacifiku oproti předchozím dvěma produkcím výrazně postoupil směrem ke specifické revui, jak ji před bezmála sto lety započalo Osvobozené divadlo.
Městské divadlo Mladá Boleslav, Hamlet Production, a. s. – Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Zločin v Posázavském Pacifiku. Režie Ondřej Havelka, hudební nastudování Jakub Šafr, choreografie Jana Hanušová, scéna Martin Černý, kostýmy Jaroslava Pecharová. Premiéra v Divadle Kalich Praha 19. května 2011.
Komentáře k článku: Potlach v rytmu první republiky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
