Potlesk pro pantomimu (No. 2)
Jádrem letošní poličské dramaturgie Mime Festu byla mužská sóla, která těžila z pantomimy a potvrzovala bohatost mimického divadla. Co večer, to osobnost a rozdílný přístup k příběhu, k tělesnosti a ke ztvárnění myšlenky, různorodá technika a styl, rozmanitost nástrojů komunikace. A jak ukázaly i diskuse po představeních, odlišovala se i samotná cesta k divadlu a vztah k mimu, potažmo klaunovi.
Francouzský mim Benoît Turjman, jenž se s hrdostí hlásí ke svému učiteli Marcelu Marceauovi a moderní pantomimě, uvedl na festivalu volné pokračování autorského debutového sóla Soused / Le Voisin – The Neighbor #2 – Now or never. Svého hrdinu, lehce nesmělého a příjemně zbrklého pána v manšestrových kalhotách nad kotníky, v bílé košili a s motýlkem, v Poličce poprvé představil v roce 2019. A měl úspěch, na který se nezapomnělo. Turjman svou postavu, jejíž tvář lemují velké brýle a do čela padají jen dva prstýnky ze splihlých mírně umaštěných vlasů vyčesaných do pěšinky, stále gesticky tvaruje a emočně usazuje. Volně může dokonce připomínat z filmového plátna Harolda Lloyda, situační komikou Jacquese Tatiho, roztržitostí neurotického hrdinu Allenových snímků a jistě mnoho dalších. A nejspíš i některého z našich sousedů…
Foto Agáta Hrčková
Turjmanův fyzický herecký projev bezchybně pracoval například s detaily typu izolace, perspektiva prostoru a střihová změna prostředí, plastičnost imaginární rekvizity, rytmizace a fázování. Během okamžiku například dokázal navodit asociaci obytného domu s točitým schodištěm, vyjít ven, najít prodejnu obuvi a ocitnout se uvnitř a za chvíli opět vyšel na deštivou ulici, ze které skrze výlohu sledoval dění uvnitř. Dokonce i ze zapínání knoflíků na neexistujícím svrchníku dokázal vytvořit sled po sobě jdoucích, přesně koordinovaných gest, z nichž nešlo spustit oči. A přitom na scéně nebylo zhola nic. Partnerem mu bylo úplně prázdné jeviště a hudbou také neplýtval. Soused #2 se držel střídmosti, i přestože Turjman je výborný mim a skvělý tanečník.
Na scéně nebylo zhola nic. Partnerem bylo úplně prázdné jeviště. Foto Agáta Hrčková
Strukturu představení tvořily vedle úvodní interakce v hledišti hlavně etudy, které s odkazem na předchůdce klasické bílé pantomimy uváděl oznamovacími „cedulemi“, byť sám používal skladnější černé látkové přehozy. V každém z výstupů doufal Soused ve štěstí, ale zažíval nezdar. A překonával obtíže, aby našel aspoň naději, když se mu tak nedařilo plnění snů. Znovuzařazení francouzské pantomimy do programu festivalu se ukázalo jako vstřícný krok k divákům, neboť mnozí se vrátili právě a díky němu, ze zvědavosti i obdivu. Letošní dramaturgii obohatil osobitou kombinací poetiky a humoru, doslova romanticky komediálním žánrem.
///
Klaun Augustin Catriel Soler aneb Cenizas Clown prezentoval typ poťouchlého mužíka, který v sobě ukrýval siláka, humoristu, kejklíře, ale i dítě se svou ještě neztracenou naivitou. Foto Radek Jílek
Další z one man show s názvem Ruedos pocházela z Argentiny a v Evropě byla prezentována vůbec poprvé. Klaun Augustin Catriel Soler aneb Cenizas Clown, zběhlý v cirkusovém šapitó i na divadelních prknech, prezentoval typ poťouchlého mužíka, který v sobě ukrýval siláka, humoristu, kejklíře, ale i dítě se svou ještě neztracenou naivitou. Charakterizovaly jej černé boty s protaženou špičkou, plandavé kalhoty do půli lýtek, bílá košile u krku upnutá fialovou sametkou. A samozřejmě líčení. Hlavu mu ještě zdobil klobouček s náznaky ostře střižených vlasů.
Soler svého klauna zná dokonale. Projektoval se do jeho hrubé i jemné motoriky, od chůze po držení novin, v sedu na obyčejné židli po držení deníčku na maličkém lůžku. Kombinoval pantomimu, klaunerii a žonglování, umně pracoval s objekty a zapojoval i publikum, aniž by kdokoli pocítil nutnost verbálního upřesnění. I když vedl „proslov“ na povislý mikrofon mimo stojan, pro vykreslení emočního podtónu projevu si vystačil s přehnanou artikulací a gesty, při čtení novin zase střihově měnil grimasy a uplatnil svůj mimický rejstřík. S žonglováním šetřil, ale to, co ukázal, neinvazivně vplulo do děje, ohromilo a zase vymizelo jakoby mimochodem. Argentinec si žil a užíval ve svém prostředí s koberečky, postýlkou i lampičkou s bambulkami, s předměty zacházel věcně a smysluplně. Scénografie se stala nedílnou součástí jeho klauna, jenž se nebál ani kýče, jako například deštníku s ověsy, z něhož se při otevření na hrdinu vysypal „sníh“. Představení Ruedos je jakýmsi přemostěním mezi tradičně vnímaným cirkusovým klaunstvím a klaunem mimem, jenž opanuje jeviště nejen s cílem rozesmát, ale zanechat i hlubší zápis. Stejně jako si jeho klaun zaznamenal zážitek brkem do notýsku.
///
Druhým titulem festivalu určeným pro děti byla pohádka O kóče a pséku. Vtipná, bodře – doslova „od podlahy“ – odehraná pohádka v podání Radka D. Pokorného se točila kolem vaření dortu. Příjemnou rovinou byla naprostá otevřenost dětským nápadům a jejich přímé zapojování v průběhu celého představení. Divadlo Buřt se opřelo o zemitý humor, kterému děti rozuměly a ani dospělým nebyl vzdálený.
///
Mime Evening 2022 – Kristián Mensa. Foto Radek Jílek
Za vrchol festivalu je pak tradičně považován Mime Evening. Večer moderoval klaun a žonglér Filip Hajduk, jenž se svým výkonem vyrovnal s ostatními účinkujícími, kteří na scénu vnášeli pantomimu, tanec, akrobacii, manipulaci s objekty a další disciplíny. Překvapením večera byl Vojta Stolbenko se světelnou show. A vedle pantomimické etudy David a Goliáš v interpretaci Radima Vizváryho exceloval Mr. Kriss – Kristián Mensa, jenž svůj taneční styl s prvky break dance nechal plynout za doprovodu arménského folklórního nástroje duduk.
Mime Fest v Poličce oslavil jedenáctku. Vstoupil do své druhé dekády zábavně a umělecky, ovšem nezanedbatelnou úlohu sehrál i z hlediska šíření dobrého jména pantomimy.
Psáno z festivalu Mime Fest v Poličce, který se konal ve dnech 14. – 17. 9. 2022.
///
Více o letošním Mime Festu na i-DN:
…
Komentáře k článku: Potlesk pro pantomimu (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
