Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Potřeba pečovat a vnitřní pnutí Bazaar Festivalu

    Bazaar Festival vychází z přesvědčení svých spoluzakladatelů z Polska, Německa a České republiky, že kulturní vztahy mezi postkomunistickými a postsovětskými zeměmi je třeba rozvíjet na úrovni tzv. nezávislého divadla a tance, nebo chcete-li subkulturní tvorby, a sdílet je s širším publikem! To se zdá být ještě důležitější nyní, kdy se vede boj proti těmto subverzivním ohniskům neuctivé tvořivosti a skepse vůči oficiální národní kultuře, která jsou někdy označována za „provokaci“ nebo „dekadenci“, či dokonce „perverzi“. To nejsou jen prázdné epitety používané ve válce, kterou rozpoutala znevážená bývalá velmoc na Východě proti suverenitě svého menšího souseda, ale i v menších bojích vlád některých velmi blízkých sousedních zemí proti vlastním umělcům a hnutím. To jsou skutečnosti, které se přinejmenším v českém kontextu zdají být těžko uvěřitelné. A tak právě na takové umělce chceme zaměřit hledáčky českého publika a zároveň umožnit inovujícím českým umělcům pracovat přímo vedle nich i s nimi.

    Středoevropské a východoevropské zaměření festivalu je samozřejmostí. Vychází z přesvědčení, že dřívější dlouhodobá fixace nezávislých českých (a slovenských!) umělců na spojení s těmi západoevropskými částečně ustupovala a ustupuje novému uznání. Jakkoli se český kontext a estetika liší od různých kontextů a estetik Maďarska, Polska, Rumunska, Bulharska, postjugoslávských zemí Balkánu a postsovětských zemí Pobaltí, existuje mnoho fascinujících paralel a společných zkušeností. A co víc, v době, kdy se vlády některých z těchto zemí stávají stále nepřátelštějšími vůči nezávislým umělcům, kteří jsou považováni za odchylku od národních kulturních projektů, se český kontext pro mnohé opět stal příkladem otevřenosti a tolerance, pro některé dokonce útočištěm. I to je fakt, na který chceme poukázat.

    Od prvního ročníku Bazaaru se jeho tematické zaměření neustále vyvíjelo s dobou a nebylo umělcům vnucováno. Naopak. Témata přicházela na základě pečlivého pozorování a srovnávání toho, čím se nezávislí umělci zabývají, co je „na spadnutí“. Původní koncept festivalu byl v roce 2015 spojen s otázkami identity (národní, sexuální, v komunitě). Témata dalších ročníků se dál přirozeně posouvala k tomu, co rezonovalo. A tak tvůrci na jevišti „vyprávěli“ příběhy svých zemí i dílčí problémy ze svého bezprostředního okolí. Ptali jsme se a nabízeli různé perspektivy. „Co je víc než národ?“ Hledali jsme „společný hlas“, zkoumali „nebezpečí v nás“, až jsme narazili na „Superhrdinky“, které čelily svým problémům i jednomu globálnímu – covidu. Introspektivní rok a půl během pandemie vedl k posunu v zaměření nezávislých uměleckých komunit na péči, sebepéči a environmentální otázky. Interpretuji to jako uvědomění si vnímavých tvůrců, že otázky životního prostředí jsou úzce spjaty s naší identitou a péčí o sebe sama. A tak jsme se letos ocitli u tématu dle mého názoru nejaktuálnějšího a tím je péče, se všemi nuancemi.

    Pod záštitou těchto rozvíjejících se témat nabízí festival něco mimořádně cenného – několikatýdenní zkoušení pro začínající umělce a možnost ukázat svá vznikající díla publiku na Sobotním Bazaaru. Zde divák najde hlavní důvod existence našeho festivalu: dát českým, středo- a východoevropským umělcům včasný impulz k hlubšímu rozvoji jejich děl, v součinnosti s umělci ze sousedních zemí a v dialogu s naladěným publikem.

    Na závěr zamyšlení z osobního pohledu. V loňském roce jsem na vlastní kůži zažil péči o umírajícího člověka. Tato zkušenost mi osvětlila tolik skutečností o směřování mnoha citlivých umělců u nás i o naší současné situaci ve střední Evropě. Péče není jen o altruismu. Je to také o vyvažování, o tom, že si stále uvědomujeme důležitost důstojnosti opečovávaných, o hledání způsobů, jak dávat možnost rozhodnutí, místo abychom za umírajícího rozhodovali sami. Letošní téma vzešlo z pozorování umělců, ale přiznávám, že je viděno i optikou mé vlastní zkušenosti. Přijďte se podívat i vy 23.–26. března.


    Komentáře k článku: Potřeba pečovat a vnitřní pnutí Bazaar Festivalu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,