Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Potužil – zběsilý život
Nedávno zesnulý režisér Zdeněk Potužil byl ve svém nejlepším období uhrančivou osobností českého divadla.
S Petrem Matějů (Francin) v Rubínu při režírování Hrabalových Postřižin (1977). Foto archiv
Kolik energie vydá raketa, než prorazí zemskou atmosféru a přitažlivost? Nevím, ale začátky legendárního Divadla na okraji, které zakládal, měly počátkem sedmdesátých let podobný start – jako i další studiové scény v tíživé atmosféře normalizace – Divadlo Na provázku, prostějovské HaDivadlo, ústecké Činoherní studio a Ypsilonka. Bez téhle party vzdorujících divadelníků by byl lepkavý vzduch totáče nedýchatelný.
Zdeněk mě koncem sedmdesátých přibral do amatérského A-studia při Divadle na okraji v domnění, že jsem gay. V tom jsem jej zklamal. On mi ale na oplátku představil své vrcholné inscenace „okrajáků“. Dynamický mix lyrické něhy a brutální expresivity, poznávací rys Potužilova režijního rukopisu, byl pro mě zjevením a definitivně poznamenal moje vnímání divadla. Vrcholem byl Goethův Faust, jehož Potužil spolu s Viktorem Polesným adaptoval pro Českou televizi. Ve svém žánru nepřekonatelné dílo a tip pro nepamětníky.
V devadesátých letech v Divadle Rokoko. Foto Dorian Hanuš
Potužil se nadále intenzivně věnoval televizní režii a v devadesátých letech po rozpuštění „Okraje“ šéfoval v Divadle Rokoko. Zde se mu podařilo několik inscenací, ale spalující motor jeho zběsile neklidného talentu již začal vyhasínat. Nemalý podíl na tom měla i postupující bipolární porucha.
V posledních měsících svého života. Foto FB
Není tristnějšího pohledu než na režiséra zbaveného divadla. Sepsal jsem pro Divadelní noviny se Zdeňkem jeho vzpomínky, které pak zahrnul do své vzpomínkové knihy Život je krátký jak prásknutí bičem.
Trpěl a dál vyhasínal. Při jedné z mých posledních návštěv na jeho chalupě v Jizerkách jsme žertovali na Zdeňkovo oblíbené téma způsobu sebevraždy. Její ctitel rozjímal nad složitostí uzlů na oprátku. Navrhoval jsem proto prozaickou smrt umrznutím v závěji.
Zdeněk nakonec skonal ve špitále a jeho zběsilý život tak došel klidu a smíru.
/Text je součástí souboru vzpomínek na Zdeňka Potužila, který vyšel dnes v Divadelních novinách 14/2023. Tam uváděný jako Zdenek je na přání členů Divadla na okraji, kde si takto nechal říkat – pozn. red./
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Potužil – zběsilý život
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
jiří Hromada
Milej Zdenku
– upřímně tě mám rád… Už jako školák jsem hrál v Chomutově – v Divadle Na rynku… Setkávali jsme se na Wolkrových Prostějovech, různě po štacích – kde jsi vždy byl (s Mikim) mým vítaným inspirátorem…
Pak jsem se dostal na DAMU – a chodil do Rubínu, nabírat inspiraci, nadejchat se svobody (a to i mé – osobně jinaké)…
Umožnil jsi mi udělat v Rubínu – Bláznovy zápisky, které mi pak můj profesor Miloš Nedbal umožnil hrát v DISKU… Viděli je od E. F. Burianů – a byl jsem tam angažován, a zůstal tak v Praze… Díky…
A pak díky za tvou přirozenou opravdovost (kterou jsi v mém případě nikdy nezneužil). Naopak – inspirovala mne k založení LGBT hnutí u nás – kterému jsi – jak mohl – pomohl…
Pozdravuj ode mne nahoře – Duhový bytí…
Aho…
J. Hromada
06.09.2023 (11.59), , Trvalý odkaz komentáře,
richard erml
Do mého textu
se čistě mou vinou vloudila pitomá chyba. Píšu, že mě Potužil přizval do divadla koncem osmdesátých let – nesmysl! Bylo to koncem let sedmdesátých, měl jsem před maturitou a na všechno vyjeveně koukal. Koncem let osmdesátých už Divadlo na okraji přestalo existovat a naopak A-studio se profesionalizovalo. Vím, že si toho nikdo možná ani nevšiml, mně ale ta chyba zkazila celý den.
RE
08.09.2023 (15.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Richarde,
v tištěných Dn už do textu vstupovat nelze, ale aspoň zde, na iDN, jsem opravil.
08.09.2023 (16.09), , Trvalý odkaz komentáře,