Potužíraviny (No. 8)
…
Milá Lucie,
jedna z bývalých nejdražších kamarádek, konečně jsem byl po 11 letech na tvém Oidipovi.
Zuzana Slavíková (Iokasté) a Jiří Langmajer (Oidipús). Foto archiv DpP
Na úvod bych opět citoval filosofa Jana Patočku. Hamleta je možno hrát ve fraku a civilních šatech dneška, protože jde o moderní svět, kde je fabule již jen individuální historie, jako taková pro nás zajímavá, kdežto hrát Sofokla v moderním oděvu je nemožné, byla by to karikatura, v níž nejvíce zkarikovaní bychom byli sami ve své neschopnosti ritu a mýtu.
Nejprve chvála: úžasně dojemnej Karel Hlušička, pochopitelně velký herec Jiří Langmajer (jen jsi mu mohla malinko víc pomoct), úžasně deklamuje Ivan Jiřík (dojemně jsme si tiskli ruku a rameno), jasně – Zuzana Slavíková, pochopitelně mám rád Mildu Kopečnýho. Krásná hudba, scéna ve dvou posledních třetinách a ten frenetický potlesk na konci. Úžasná scéna s nahým Langošem!!!
Teď to hrozné: první třetina s otomanem z Ikey a strašně umělecky psacím stolem, se strašnejma nohama – když zmizel pod igelitem, velmi jsem si oddechl. Lucie, umíš dělat ritus a mýtus, tak proč se „opičíš“ po zmateném Dočekalovi a Nebeském? To strašné svícení, jako by tě Špelda nic nenaučil.
Ale ten Sofoklés je pochopitelně úžasnej. Viděl jsem ho na Palmovce potřetí (Lohniského, Grossmana a tvůj), všechno to byly čestné souboje.
Tvůj Zdeněk,
a neboj se mě, mluvím, tak jak se mluví na českých jevištích, a oblékám se, jak kdyby to bylo od Prekové
Hrát Sofokla v moderním oděvu je nemožné. Foto MILAN MIKOLECKÝ
Pozn. red. Řeč je o inscenaci Lucie Bělohradské v Divadle pod Palmovkou v Praze Oidipús vladař, která měla premiéru 29. května 2002.
Zdeněk Potužil (* 25. srpna 1947) — český televizní a divadelní režisér, scenárista, dramaturg a divadelní organizátor. V roce 1969 společně s Miki Jelínkem a Petrem Matějů založili netradiční expedimentální divadelní scénu Divadlo na okraji. Po několika letech, kdy amatérsky vystupovali po různých mládežnických a studentských klubech, zakotvili v klubu Rubín na pražském Malostranském náměstí (dnešní A Studio Rubín) v domě „U tří korun“. Postupně se soubor zprofesionalizoval a existoval zde až do roku 1987. Kromě svého působení v klubu a v divadle pracoval Zdeněk Potužil v 70. a 80. letech i jako organizátor mnoha jiných akcí netradičního a alternativního divadla a spolupracoval s Československou televizí. V letech 1995 až 2004 působil jalo dramaturg, režisér a umělecký šéf Divadla Rokoko v Městských divadlech pražských.
Komentáře k článku: Potužíraviny (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
