Divadelní noviny > Názory – Glosy
Poučení z krizového vývoje
Poprvé sezonu Národního divadla zahajoval premiér! Zlatá kaplička se konečně jednou ocitla v centru politického dění a vlastně se lapálií s odvoláním a znovupřijetím ředitele kuriózně naplnilo její symbolické poslání.
Nepřeceňujme to. Jako se stranickým špičkám zleva doprava hodil vyhazov Jana Buriana coby kladivo na Rusnokovu vládu, premiér v demisi jen využil možnosti úder trochu vykrýt. Vzal zpátky i hanlivý termín „kulturní fronta“, jímž spolu s ministrem Jiřím Balvínem počastovali vzbouřené divadelníky, ale opatrně, aby si nerozházel ty, kteří by se rádi vrátili do předlistopadových pořádků. Jeho gesto prostě už bylo součástí předvolebního boje.
Pozici a prestiž Národního divadla i ředitele Jana Buriana inkriminované události posílily, což není k zahození. Jenže to všechno utvrdilo logiku společnosti řízené stranickými sekretariáty, které se o nás postarají. Logiku občanské společnosti v kaze zastupovali jen šéfové souborů a někteří herci činohry. Rusnokovo prohlášení, že operu Národního divadla vyřeší až další vláda, je zase politické – podle mého vláda nemá řešit nic jiného než takové funkční právní a ekonomické ukotvení Národního divadla, jímž by jeho řízení předala do rukou správní rady, jak je v civilizovaných zemích už desítky let zvykem. Ta si s ostatním už poradí lépe než ministři kultury a jejich náměstkové, včetně řešení dvou pražských oper.
Jenže vyhodit Buriana nakukala ministrovi skupinka lidí z okruhu odborů a jejich zpolitizovaných bossů – věru „kulturní fronta“. Balvín své faux paux mohl odčinit, kdyby jako chlap na rovinu řekl, jak to bylo a komu vlastně naletěl. Pomohl by tím poznat zjevně chybně nastavené procesy při rozhodování o zásadních státních záležitostech, pokud ještě stále je politika především správou věcí veřejných.
Důležité je, že se našeptávání mocným ochráncům konečně nevyplatilo. Že se občanský postoj vůči politikaření ubránil. Prozatím, Národní divadlo zůstalo příspěvkovkou, ministr má stále pravomoc ředitele na hodinu odvolat, rozpustit garanční radu – co si usmyslí nebo si našeptavači budou přát. Ministr s premiérem, oba v demisi, mohou slibovat hory doly.
Ale nejde jen o Národní divadlo – pokud se obecně poměry nezmění, můžeme si všichni jednou za čtyři roky vsadit ve volební loterii. Zatím to byl vyložený hazard.
Komentáře k článku: Poučení z krizového vývoje
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
