Divadelní noviny > Názory – Glosy
POVÍDKA: O Jonášovi
Jonáš byl největším talentem v hereckém kroužku na základní škole v Malošicích. Náramně pyšný na svůj talent, ale rovněž uvědomělý, neboť dobře věděl, že talent je jen půl úspěchu, a tak pilně cvičil. Cvičil všude. Ve škole jednou předstíral epileptický záchvat, jindy vzteklinu. Několikrát žertem přepadl vietnamskou večerku a devětadvacetkrát zemřel. A je třeba uznat, že dovedl mezi svými diváky vytvořit dojem skutečnosti. Jeho Aláhu akbar způsobilo mezi cestujícími odpoledního osobáku malé šílenství. Paní Dobrůžková na ten zážitek dokonce brala neurol.
Jonáš byl zkrátka největším performerem v okolí, třebaže mu ten pojem nebyl znám. A jak to u mladých umělců na maloměstě bývá, rodiče pro jeho umění neměli pochopení. Když jednou při obědě předstíral udušení, matka ho důrazně varovala, že až se mu přihodí nehoda, lidé nezasáhnou. Nedlouho poté mu při večeři vskutku zaskočilo a otec jen seděl, žvýkal a s klidem pozoroval, jak Jonáš fialoví. Z distancovaného postoje ho nevytrhla ani pěna u synových úst. Ale to víte, matka je matka a ty nikdy nenechávají nic náhodě, takže byl jejím chvatem Jonášův talent pro svět spasen. Událost Jonáše nijak nepoznamenala ani nepoučila a vesele se věnoval svému umění dál.
A třebaže místní slyšeli, že schoval pod kříž u cesty mobil, dovedl jím přivést kolemjdoucí bábu na víru a jistého ožralu na kolu. A když na návsi nechal mapu pokladu, vyvolal tím malošickou zlatou horečku. Ovšem když si jednou namazal pusu krví a chtěl kolemjdoucí přesvědčit, že je infekční, jeden z nich se k němu sklonil a povídá: Já tě znám. Ty jsi největší lhář v okolí, a tak se ti svěřím se svým trápením. Bude v bezpečí. I kdybys ho prozradil, nikdo ti neuvěří – ve středu v osm přijde na Vršek smrt!
Pak cizinec odešel.
Jonáš byl zaražený. Toto nečekal. Chtěl za ním vyrazit, ale když procitl, byla už tma.
Zaražení ho neopouštělo ani doma. Jaká smrt? Někdo zemře? A na Vršku? dumal. Večer pro samé dumání nejedl a v noci nespal, jako by se sám trápením nakazil.
Zkusil se vyzpovídat své nejvěrnější fanynce, jenže nebyl v ohrožení života, a tak to měla jeho matka za hru. Ten den Jonáš neuskutečnil jediné vystoupení.
Další den šel na policii a vše pověděl podpraporčíku Kolouchovi. Ale Kolouch s domněnkou, že je součástí kriminálního představení, začal pábit: I ty kluku ušatá – jaká smrt? U nás je hezky. Tady se ani sebevraždy nepáchaj. Pamatuju jen jednu z lásky, ale dotyčnej si to rozmyslel, vypil z jedu trochu, z té jen blouznil a v blouznění se zamiloval do svý ženy…
Do středy zbýval den a tíha tajemství byla na Jonášovi tak znát, že se mnohým začalo zdát, že se z něj stal romantik nebo dekadent, a to tak věrohodný, že mu tu a tam na ulici tleskali.
Na nic mu byla pravda, pravděpodobnost hrála cizinci do karet. O terorismu, nemocích, přepadeních i zdražování denně hlásala média, ale kdo tu kdy slyšel o předem hlášené smrti?
Nebudu já obětí? váhal Jonáš.
Odpověď čekala na Vršku. Ostatně, byla už středa. A on tak nervózní, jako nebyl, ani když se předváděl před prsatou Domčou. Neposnídal, nepoobědval, nevečeřel a do školy nešel, protože obstojně sehrál chřipku. Celý den pak trávil před zrcadlem a zkoušel si masky chrabrých reků. Žádná neseděla.
Nakonec jako trochu připosraný Odysseus vyrazil na Vršek vstříc osudu.
Byla už tma. Je to skalnaté místo s malou propastí. A třebaže nebylo vlhko, držela se mlha. Nevypadalo to tu nebezpečně, ale Jonášova očekávání vykonala své. Třásl se, až mu brada pleskala.
A hned jak odbila osmá, třebaže v Malošicích zvony nemají, vystoupila z propasti temná figura. Černé cáry na ní vlály a mluvila jak ze záhrobí: Jonášííí! Ale to už Jonáš, docela ne Odysseus, ale docela posraný, pelášil z Vršku dolů.
Smůla. Dotyčný byl totiž Krumbach, slavný performer, který toho času skládal nový soubor. Kdyby Jonáš přistoupil na hru, prošel by zkouškou a získal angažmá, místo toho si opatřil paranoiu a přestal vystupovat.
Smůla se však obrátila i na Krumbacha, který pak s novým souborem sehrál nepravděpodobnou mimozemskou invazi tak přesvědčivě, že byl rozstřílen zásahovou jednotkou a jejich kousky poslány do NASA i Roskosmu ke zkoumání. Jonáš svou píli mezitím soustředil na přírodní vědy a umístil se na druhém místě krajské matematické soutěže Klokan.
Smůla pro celý svět, když přichází o šibaly!
Lukáš Csicsely
Komentáře k článku: POVÍDKA: O Jonášovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
