• Aktuálně
• Reklamní články

Divadelní noviny > Reklamní články

Pozvánka na balet Giselle

Šárka Holečková je tanečnice a režisérka, aktuálně připravuje balet Giselle. Dříve soubor spojující amatérské tanečníky s profesionálními, nyní soubor již pouze tanečníků, kteří mají vystudovanou konzervatoř, z nichž někteří tančí v oblastních divadlech nebo i v ND, uvádí tuto inscenaci 4.12. od 16:30 hodin v Městské knihovně v Praze.

Proč jste si vybrala k inscenování zrovna Giselle?

Důvod, proč jsem Giselle začala dělat, byl úplně spontánní. Vybrala jsem si zrovna Giselle právě proto, že se tím ztvárňují reálné situace v životě. Umění je způsob komunikace a sděluje se tím divákovi něco, co se v lidské společnosti děje. Právě to jsem měla potřebu vyjádřit. Giselle nese těžkou bolest. Samo ztvárňování těžkostí pomáhá ty těžkosti nést. Na zkouškách jsme prožívali i legraci, která proměňovala tu tíhu toho, co Giselle nesla. Umění obecně může pomáhat ve všech těžkých situacích člověka, protože nese duchovní hodnotu, které zlo nemůže dosáhnout. Proto může být umění útočištěm před zlem, „únikem do nebes“. A to Giselle tedy byla.

Jak byste divákům přiblížila děj?

Děj v sobě obsahuje mnoho zajímavých, třeba i filosofických myšlenek. To dělá z Giselle představení, které může oslovit mnoho lidí. Dává například v podstatě návod na řešení nějakého neštěstí v lásce a nebo řeší i smysl trestu smrti. Také i theology by mohla oslovit myšlenka světla svítícího ve tmě, která je zobrazená tou krásou bílých víl, které tančí v nočním lese. První dějství se odehrává na vesnici, kde si dívku Giselle získá v podstatě podvodem princ Albert, který se vydává za vesničana. Princ Albert má ale již snoubenku, vévodkyni Bathildu, kterou před Giselle tají. Když se vše provalí, Giselle prožívá velké utrpení a smrt. Tato smrt je však symbolická. Balet tím nekončí. Když hlavní hrdinka jedná za svého života čistě, tak ani utrpení a smrt její čistotu a krásu   neukončí, ale zůstává s divákem i nadále. Noc je obrazem smrti. I po smrti, tedy v noční tmě, její krása a čistota „svítí“. Víly, to jsou všechno dívky, které zemřely, protože je zradili muži. Tím jako by jejich krásu odmítli a zahodili do tmy. Když už někdo prožije neštěstí, a nejen v lásce, tak si má trápení prožít, ale má ho také i přežít svou čistotou. To je v podstatě návod na řešení. Myrtha jako matka víl ztvárňuje tu moc, kterou mají mít všechny víly nad muži. Najednou je síla v tak křehkém stvoření. Myrtha chce, aby víly plnily své poslání, což je utancovat každého muže, který lesem projde, k smrti. Divákovi je jasné, že by i Alberta takto potrestat mohly. Ale smrt není trest, smrt by byl útěk. Větší trest pro Alberta je to, že musí žít se svou vinou. Také vidí pokoru Giselle a její lásku ve srovnání se svou nevěrou, což je také něco, co ho může zahambit. Giselle se za něj přimlouvá, miluje ho i po smrti. Prosí Myrthu, aby počkala chvilku s utancováváním a Myrtha svolí. Giselle a Albert spolu tedy tančí uprostřed víl, které čekají. Když se ale na Aleberta již přeci jen vrhnou, tak už odbíjí ranní hodina a to je znamení, že se mají vrátit do svých hrobů. Albert je tak zachráněn. Giselle také odchází do svého hrobu, Albert již za ní nemůže, i když by chtěl. Ocitá se tak fyzicky výše, nad hrobem, ale duchovně nízko. Poznává, jak Giselle ublížil.

Balet jste dříve uváděli i charitativně v domovech pro seniory. Bylo uvádění něčím specifické?

Především bylo specifické tím, že jsme celé divadelní představení o dvou dějstvích odehrávali právě v domovech pro seniory. Udělat co nejvíce z takového zařízení divadlo, to nebylo úplně jednoduché. A nevím, jestli ještě někdo jiný pořádal někdy v domově pro seniory takové tituly, které by mohly být na programu Národního divadla. Vzpomínám si, jak jedna paní chodila zmateně po chodbě domova seniorů, já jsem jí začala doprovázet a ona mi říkala, že jí někdo sebral její kabát. Bylo to zrovna po skončení našeho představení, které ona shlédla. Zdravotní sestra mi pak řekla, že ona ten konkrétní kabát, který hledala, opravdu za mlada nosívala a že v něm chodívala do divadla. Nemohla najít šatnu, myslela si, že je v divadle. Jiný pán mi zase po skončení našeho představení řekl, že když viděl, jak já mizím v tom hrobě a jak se Albert na mne díval, tak že si při tom prožil svůj zážitek smrti jeho manželky. Specifické to bylo tedy i tím, že jsme tam měli velmi úzký kontakt s diváky. Pomáhat slabším lidem je velmi, velmi hezké. A balet v domově seniorů bez nároku na honorář je jeden ze způsobů, jak jsem jako dobrovolnice působila v takových zařízeních. Do domova seniorů jsem také i několik let chodívala si se starými lidmi povídat, krmit je, apod.

Hlavní roli tančíte vy a vašeho partnera Andrzej Janczura, tančíte spolu poprvé? Jak se vám spolupracuje?

To je dobrá otázka. Jsem totiž velmi ráda, že jsem našla tohoto Andrzeje. Má k tomuto projektu přesně takový přístup, který potřebuji. Sice to není projekt, který by se svou úrovní dal rovnat s Národním divadlem, ale tím spíše tančíme z nezištných důvodů, ne pro prestiž ani pro peníze. Tančíme z lásky k baletu a proto, abychom tancem něco divákům sdělili. Andrzej má tu správnou motivaci. Je to dobrý člověk. K tomu i skvěle zvedá. Budu s ním tančit nyní poprvé. Před tím jsem měla někoho, kdo nezvedal tolik moc. S tímto Andrzejem jsme se nyní odvážili konečně i dělat dvě zvedačky až nad hlavu, tedy tak, jak by to mělo být. Ten dřívější partner mne zvedal v těchto dvou zvedačkách pouze na rameno. Doufám, že se nám to nyní s Andrzejem povede.

Slavnou choreografii pro Giselle vymyslel Jules Perrot, budete se jí inspirovat?

Musím říci, že pokud bych neviděla záznam baletu Giselle z milánské La Scaly, tak bych asi Giselle vůbec nedělala. Toto zpracování mne přímo zasáhlo, což není věc pouze choreografie, ale i interpretů. Alessandra Ferri Giselle přímo žije a ne hraje. Nicméně bez tak krásné choreografie od Julles Perrot a Jean Coralli by mne to asi také neoslovilo. Vídávala jsem jí mnohokrát ještě v době svých studií na konzervatoři, ale až nyní, po letech pro mne nabývá na významu. Líbí se mně například to „plancher“ ve druhé variaci jedné ze dvou víl, jak je tímto prvkem znázorněna ta moc víl, neboť se při něm víla dívá shora dolů. Této choreografie se držím, ale musela jsem to jenom trochu zkrátit a upravit pro pouze osm tanečníků. V domovech pro seniory to dříve bylo i žádoucí, aby představení bylo zkrácené. Nyní do divadel je to přibližně stejně dlouhé jako dříve v domovech seniorů, jenom jsem tam přidala dvě variace, protože nyní tančí profesionální tanečnice.

V programu uvádíte, že je vhodný pro děti i dospělé, co je onen tmelící prvek, díky kterému může na Giselle celá rodina?

Přiznám se, že tím prvkem zamýšlím hlavně ten čas, ve kterém Giselle uvádíme. Je to sobota odpoledne, takže děti se pak dostanou ještě včas domů. Když jsme to tehdy uvedli ještě s neprofesionálními tanečníky jednou výjimečně i v ZUŠ dětem, tak jsem se bála, že by to pro ně nemuselo být vhodné. Ale líbilo se jim to. Jednou byly v hledišti dokonce i dvě tříleté holčičky a sledovaly to až do konce.

Žánrově je Giselle baletní pantomima, mohou do Městské knihovny zavítat na Giselle tedy i cizinci?

Ano, to máte pravdu. Na našem posledním představení v Salesiánském divadle opravdu bylo hodně cizinců a i když si nebrali program, tak rozuměli ději. Vím to, protože jsem s některými těmi cizinci pak mluvila. Je možné, že právě ten menší počet tanečníků způsobí, že je děj více srozumitlný.

Jak dlouho již máte Giselle na repertoáru?

Celé jsme to začali hrát v roce 2016, v únoru. Bylo to v Domově seniorů Háje. S neprofesionálními tanečníky jsme za více jak tři roky odehráli, myslím, že 14 představení. V roce 2020 jsme uvedli poprvé Giselle již se všemi profesionálními tanečníky, a to dvakrát, ještě před zavřením divadel.

Vystudovala jste taneční konzervatoř, jaký je váš oblíbený balet?

Tak v současné době je to samozřejmě Giselle. Ale v době svých studií jsem velmi často chodila na  balet „Dáma s kaméliemi“, ale také i na baletní triptych „Z nejlepšího“. To jsem byla ještě malá, ale hodně moc se mi zalíbilo Mózartovo Requiem, které doprovázelo právě tento triptych „Z nejlepšího“. První část byla těžce duchovní s hudbou Requiem, druhá byla jen kontrastem života a smrti a třetí, s názvem Smíváníčko, byla legrační a doprovázena veršemi Jiřího Žáčka: …Zkusíme si zahrát, ale jenom s těly, duše už se nějak vyperou. Já myslím, že ta první, vážná a těžká část souvisela spolu s tou třetí, odlehčenou a vtipnou. I radost je přece vážná věc. Kdo má duchovní hloubku, ten se umí i zasmát a třeba i humor dělat. V hledišti Státní opery jsem během první části na Mózartovo Requiem měla v očích slzy a byla jsem strašně ráda, že kolem mne tam nahoře moc lidí nebylo a že ty slzy neviděli.

Máte v repertoáru i jiná baletní představení?

Tato Giselle vznikla zcela specificky, vycházelo to ze života, vnímám to tak, že byla „shůry dána“, cítila jsem povolání Giselle tančit. To, že jsme to začali dělat, bylo obestřeno mnoha náhodami a přitom v náhodu nevěřím. Je to naprostá výjimka, nedokážu si představit, že bych se zčista jasna rozhodla uvádět sama nějaký balet a dělat produkci, tančit tam, dělat vše od A do Z včetně kostýmů, zajistění hudby, organizace, prostě všeho. Tato Giselle ale takto dělaná je. Mnoho kostýmů mi šila moje máma, dvě sukně dokonce i já sama. Velká část rekvizit je mojí výrobou, část kulis mám i živou, to znamená, že si na naší zahradě ustříhnu větve a dám si je na jeviště. ..A proto, pokud by mělo vzniknout i jiné představení pro divadla, muselo by k tomu opět být nějaké zvláštní povolání a asi bych to nemohla již dělat takto sama. Ale co si dokážu představit, tak to jsou další, různá charitativní vystoupení v domovech seniorů. Seniorům bychom tančili různé ukázky z různých baletů, které se nám líbí. Přála bych si, až to epidemiologická situace dovolí, jim zatančit třeba pas de trios z Labutího jezera. Kdo ví, jestli třeba v domovech pro seniory nevznikne někdy opět něco, co by se pak přeneslo do divalda…

///

Pozvánka na balet Giselle

• Autor: DN
• Publikováno: 18. listopadu 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Pozvánka na balet Giselle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ