Praha sdílí prostor s PQ (No. 10)

Pro některé klíčová kulturní událost letošního roku, na kterou jsou schopni přijet před půlku Evropy, pro jiné pár podivných překážek na cestě do práce. Pražské Quadriennale je stále s námi a pokud nezavítáme do nitra jeho expozic, neváhá vyrazit za námi do prostor, který jsme dosud považovali za bezpečně nedivadelní.

Zrůdičky lemují schodiště Clam-Gallasova paláce FOTO MARIA ŠILHAVÁ

Clam-Gallasův palác

Řada tvůrců si vybrala místo s atmosférou zcela odlišnou od vybydleného Kafkova domu /viz Praha sdílí prostor s PQ No. 9)/, zato pro historické centrum velmi typické – schodiště s barokními andělíčky, intarzovaný nábytek, vysoké štukové stropy a křišťálové lustry, palác, jak má být. Právě zmiňovaní andělíčkové se museli pořádně divit, když jejich zábradlí, vinoucí se po vstupním schodišti, obsadili jejich dvojníci – tedy, dvojníci… křídla sice měli, a to dokonce pravá, ale ze zbytku zůstala kostra obutá do zánovních tenisek.

A s nimi zástup jejich podivných kamarádů – položivých, polokosterních, usměvavých maminek, jimž nechybí mobilní telefony či kelímky kávy, ale kterým zároveň trčí z pánve obnažené stehenní kosti, co na tom, že nožku přes nožku vysedávají na schodech v barevných lodičkách a přes klíční kosti jim splývají dlouhé vlasy. Ochranitelských tatínků vozících na hřebetě, přesněji na zbytcích žeber a páteře, své rozpustilé, ač jen zpola kůží potažené děti. Dekadentní instalace norské umělkyně Signe Becher je důvodem, proč Clam-Gallasův palác navštívit alespoň na skok.

A když se odvážíte po schodišti vystoupat až nahoru, odmění vás mimo jiné slavnostní komnata plná oceněných scénografických publikací. Usazeni do vyřezávaných křesel zde můžete dát odpočinout ušlapaným nohám a stát se tak na chvíli součástí improvizované a stále se měnící expozice soustředěných čtenářů.

Topičův salon

Salon, který je už od svého vzniku baštou současného umění. Jak čas šel, vystavoval tu Alfons Mucha, představitelé české moderny nebo surrealismu. Během PQ 2015 hostí několik národních expozic, z nichž mě nejvíce zaujal projekt Brazílie (pravda, umístěný nepřehlédnutelně přímo ve středu dění). Z obřího přízračného stromu visí kovové plody podobné helmám potápěčů z Verneových knih a přinášejí pohledy a představy různých divadelních umělců – od režisérů, přes scénografy až po osvětlovače. Kladka umožní divákovi nastavit kouli do výšky svých očí a skrze průzor stanout tváří v tvář umělcovu nitru. Na krátkou chvíli jen vaše oko a intimní vesmír umělecké duše. Zaskočí či dojmou vás asi všechny… Ani arabskou scénografii, která se soustředí hned za brazilskou expozicí, není radno minout!

///

I tyto Kmeny můžete potkat v ulicích Prahy FOTO ARCHIV PQ

Kmeny

Kmeny jsou po Tvůrcích a Předmětech /viz Praha sdílí prostor s PQ (No. 6)/ třetím experimentálním projektem, a to projektem nejpohyblivějším. Během letošní zimy byli produkcí PQ pilně shromažďováni profesionální umělci, studenti i dobrovolníci, kteří se vtělí do příslušníků jednoho z mnoha skutečně rozličných moderních kmenů, národů či bytostí. Každou celou hodinu od 11h do 19h se jeden z kmenů (o třech a více členech) vylíhne útrobách v Náprstkova muzea a vydá se na pouť pražskými ulicemi směrem k Vltavě a dál směrem ke Karlovu mostu. Za chvíli se za ním táhne houf zvědavců, vědoucích i nevědoucích, fascinovaných, pobavených či pohoršených.

Příslušník kmene není jen maska či kostým předváděný v ulicích. Je regulérním návštěvníkem či obyvatelem města. Přechází rušné křižovatky, nakupuje v supermarketech, potkává se s ostatními lidmi. Dotváří prostor a splývá s ním, nastavuje zrcadlo, obviňuje, šokuje nebo nutí k zamyšlení. Má svoji chůzi, svoje gesta, svůj způsob komunikace. Černá bachratá těla připomínající Quasimoda, jindy zase oblečky vycpané vším, co se vyskytuje v Praze na veřejných místech (počínaje kelímky od kávy a konče pytlíky na psí exkrementy) další den zase zpola ve Smartphony převtělené náměsíčné postavy s displejem – často poměrně trefné parafráze spousty lidských typů, sociálních rolí a malých lidských úchylek.

Kdo čekal, že se stovky masek najednou vyhrnou velkolepým průvodem z Náprstkova Muzea a zaplaví Prahu, bude možná zklamán. Kmenovníků je vždycky jen pár, každý kmen má svůj určený čas, ve který projde městem a procházku zakončí krátkou performancí na Kampě. O to větší je šance někoho z nich potkat a k průvodu se na chvíli připojit. Stojí to za to už jen kvůli pohledům nechápajících kolemjdoucích…

///

Ostatní zpravodajství z PQ 2015 na i-DN:

Scénografie v novém světle

Praha sdílí prostor s PQ (No. 1)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 2)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 3)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 4)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 5)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 6)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 7)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 8)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 9)