Praha sdílí prostor s PQ (No. 7)

Robert Lepage v závěru diskuze na PQ 2015 prohlásil: Po návštěvě Kafkova domu jsem plný energie, nápadů a nadšení. Podobné pocity ve mně vzbudila i obchůzka Lapidária Betlémské kaple. Obě lokace spojuje jeden jmenovatel: studentská tvorba.

FOTO VIKTOR TUČEK

Společný příspěvek 30 posluchačů několika britských univerzit nazvaný The View from Here (Pohled odsud) je extenzí britského projektu Make/Believe, o němž jsem psala ve svém předešlém díle tohoto blogu. Téma národní identity nakonec nevtělil do skulptury obřího šálku čaje, jak mimo jiné zamýšlel, ale vzal si na mušku ožehavější problematiku imigrace a multikulturalismu, ohroženými potenciálním výstupem UK z EU. Ve vyhrazené části Lapidária se studenti izolovali do obestavěného prostoru replikujícího úsek hraniční kontroly. Sundat obuv. Tekutiny do 100 ml zapečetit v průhledném sáčku. A nevtipkovat o střelných zbraních. Tak probíhají moje lety do Anglie. Bezpečnostní opatření frekventantů oboru jevištní design jsou, jak to u mladé generace bývá, a má být, notně benevolentnější. Namísto parfému či sunaru odevzdá „cestující“ k prověrce cokoli, čím ho instalace inspiruje (anebo, jak to většinou dopadlo, čeho má nazbyt). Namísto hrozby představuje přistěhovalec nový impulz. V transparentních pytlíkách zavěšených na špagátech se tak po dobu trvání PQ vrší heterogenní vzorky objektů nesoucích individuální příběh protnutý s narativem sdíleného, volného prostoru. Pěkný nápad. A vzešel z konkrétní subjektivní angažované zkušenosti, více méně aktu solidarity: tři studentky vstupující do živé akce s návštěvníky mi vysvětlují, jakým přínosem je pro jejich obor styk se spolužáky ze zahraničí a jak nedůstojné školné musejí přitom platit. Představa imigrantova ponížení se pak mohla i koncepčně promítnout do realizace drobných dvířek na místě východu, kterými se nakonec máte z této výzkumné laboratoře vysoukat ven…

Těla v nedbalkách vyprávějí o toužení… FOTO ARCHIV ZLOMVAZU

Kromě experimentů studentské sekce okupující výstavní síně je vzdělávací součástí PQ tzv. SpaceLab. Jde o sérii scénografických workshopů pro začínající umělce a představení divadelních škol již zaběhlého festivalu Zlomvaz. Mezi zhruba 30 nabízenými inscenacemi v Divadle DISK a Studiu Řetízek (a 30 pouličními performancemi na Jungmannově náměstí) nemohlo opět chybět britské zastoupení (které se na organizaci podílelo i produkčně). Royal Central School of Speech and Drama představila šedesátiminutovou verzi divadelní hry Crave (Toužím) z pera své krajanky Sarah Kane. Jazykovou bariérou se nezatěžovala a hru pojala (v duchu jejího prvního provedení ještě za života autorky roku 1998) jako scénické čtení (herci ovšem průběžně odhazují listy scénáře a nakonec ho odříkávají zpaměti). Čtyřem hlasům propůjčili tělo v nedbalkách – dva hoši a dvě dívky posazeni za sebou na úzké podlouhlé platformě, ze tří stran obklopené publikem. Hlas C (herečka nejblíže situovaná frontálnímu pohledu diváků) se v režii Maikea Kocha stal pojítkem jednotlivých promluv. Jeho vnitřní rozpoložení přetavuje videozáznam na kruhovité projekční ploše ve vizualizovanou tělesnou zkušenost (záběr pupku potíraného bahnem aj.), která mi však svou estetizovanou formou neevokovala v rozporu s textem nutně nepříjemný smyslový zážitek (bahenní zábal, masáž atp.). Stejně jako minimalistická jevištní akce i projekce vede svůj zdlouhavě monotónní monolog. Na rozdíl od ní však čtveřice na scéně „odhazuje“ své přerývané repliky ve frenetickém tempu posledního boje o přežití za zvukové kulisy piana tu a tam dynamizovaného beaty. Výsledkem je zatavený obraz deprese jako nepřerušované polyfonní lyrické vivisekce… herecky zaujaté, scénograficky už méně.

///

Ostatní zpravodajství z PQ 2015 na i-DN:

Scénografie v novém světle

Praha sdílí prostor s PQ (No. 1)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 2)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 3)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 4)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 5)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 6)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 8)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 9)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 10)