Prase aneb Václav Havel’s hunt for a pig
Úsměvná „dramatická“ hříčka, kterou dramatik uvrhl do zapomnění a jíž Vladimír Morávek v Huse na provázku zpřítomnil svým opulentním režijním rukopisem, působila ve finále „vážnými tématy“ zatěžkaného festivalu osvěživě. Její režisér ji označuje jako kombinaci haškovské grotesky a kafkovsky mrazivého potácení – což je, řekl bych, mírně přehnané. Spíš jde o lehce načrtnutou anekdotku z doby normalizace – a Jiří Kniha v roli jezedáckého vykuka charakterizuje ve zkratce ten podivný normalizační svět možná výstižněji než jakákoliv historická studie. Havel je ovšem příliš dobrý autor na to, aby sepsal jen aktuální záznam o vykutálenosti obyvatel jedné socialistické vesničky střediskové. Je to současně i vhled do české národní povahy jako takové – doba, politické poměry se mění, ale lidé se nemění. Násobit v inscenaci skromný text áriemi „profánní“ Smetanovy Prodané nevěsty bylo víc než patřičné a chvílemi až dryáčnická expresivita hereckých výkonů tvořila účinný protipól zdánlivé banalitě historky o shánění prasete na soukromou zabijačku. Čas, v němž se příběh odehrává, jsou léta osmdesátá minulého století, a rámec inscenace je budován jako interview zpravodaje jakéhosi významného amerického média s obhájcem lidských práv žijícím za železnou oponou. Michal Dalecký v úloze žurnalisty to měl snadné – využil všechny možné grify a floskule, které od „západního novináře“ očekáváme, a vyvolával jimi veselí. Mnohem těžší úkol měl Milan Holenda jako Václav Havel. Zhostil se jej však se ctí. Nenapodoboval, neráčkoval, byl svůj a Havlovu osobnost vyjádřil skromností, váháním a ostychem, který velmi účinně kontrastoval s velkohubostí jeho protihráčů.
Těžko říct, jak tuto typicky českou hříčku vnímali zahraniční hosté festivalu. Co oni vědí o českém národním charakteru?
Komentáře k článku: Prase aneb Václav Havel’s hunt for a pig
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
