Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Prase v divadle (No. 11)
Byl nebyl jeden skvostný taneční a divadelní sál, těsně sousedící se studentskými kolejemi na Švehlovce. Po letech zůstal opuštěn, omšel, zaprášil se a zanesl haraburdím. Kouzlo chátrajícího prostoru nedávno objevil soubor Depresivní děti touží po penězích a do jeho zdí umístil například skvělou inscenaci Loni v Marienbadu (recenzi si můžete přečíst zde). Od letošního podzimu se v novém kulturním centru Venuše ve Švehlovce usadily tři rezidenční soubory – vedle zmíněných Depresivních dětí ještě 11:55 a Chemické divadlo. A v rámci …příští vlny/next wave… připravily právě Depresivní děti premiéru 120 dnů Sodomy, již by Markýz de Sade nepochybně velmi rád navštívil .
Dalo by se říci, že inscenace je vlastně poměrně decentní. O účinku na diváky ale nerozhoduje ani tak počet odhalených zadnic či jiných částí těla, jako spíše možnost, že se nějaká objeví. FOTO Karolina Chasáková
Zhmotnění Sadovy knihy 120 dnů Sodomy (dokončené roku 1785) na jeviště musí zákonitě vzbudit silná očekávání. Rozporuplná, ale o to napjatější. Jeho první literární dílo je plné mučení, sexuálního ponižování a zvráceností nejrůznějšího typu, končících pravidelně smrtí. A to je zatím jen text – jak s tím naloží herci na jevišti? Opravdu TO budou dělat? U Depresivních dětí je možné takřka vše, a tak si člověk nemůže být nikdy jist… Přičteme-li k tomu současnou oblibu interakce herců s diváky, chce to před odchodem do Venuše skoro panáka slivovice…
Tajuplná propagace nejnovějšího počinu Depresivních dětí zafungovala stejně dobře jako reklama na nedávnou premiéru filmu Nymfomanka. Stačí pustit na veřejnost několik perverzních obratů a dodat, že diváci zhlédnou mnohem, mnohem víc. Efekt se pak dostaví téměř sám. Divácká fantazie jede čtrnáct dní do premiéry na plné obrátky a nic na tom nezmění, i kdyby nakonec viděli jen letmý polibek na čelo. Jakub Čermák, režisér tohoto počinu, si toho byl dobře vědom. Žádné fotografie na plakátech, žádné bližší informace, pouhý výčet takřka všech myslitelných úchylek a praktik.
Dívky s ostříhanými vlasy – není úchylka jako úchylka… FOTO Karolina Chasáková
Dalo by se říci, že inscenace je vlastně poměrně decentní. O účinku na diváky ale nerozhoduje ani tak počet odhalených zadnic či jiných částí těla (neříkám, že by úplně chyběly…), jako spíše možnost, že se nějaká objeví. Zvlášť když se o tom pořád tak mluví! Přípravy na blížící se orgie jsou mohutné. I následky velké, ba fatální. Jen ten prostředek jsme nějak zaspali. I k oné interakci s diváky v průběhu představení došlo. Rozhodnout, který příběh je víc na blití, takže nejvíc vzrušující přeci musí někdo nestranný. Raději koníky nebo pejsky?
Depresivní děti si drží herecké stálice, které nezklamaly ani zde. Pro určité role ale existují typy lidí, které když se podaří najít, stojí to za to. Jednou z nich je určitě představitelka úřednice Zuzanky, jedné z hlavních rolí inscenace – korpulentní dáma v letech s gesty a hlasem, který se mohl vyvinout jedině za přepážkou. Velké ocenění patří zvláště starším členům souboru, kteří se nebojí alespoň částečně ukázat své tělo, ač dávno nedvacetileté. Svlékání mladých herců a hereček na pódiích (už zdaleka nejen) alternativních divadel je už takovou normou, že je to samo o sobě skoro nuda. U letité paní z kanceláře už to vyžaduje odvahu.
A jakou roli v tom všem hraje Sadova kniha? Inu, vždyť je to přece krásný manuál na řízení firmy. I když možná stačí nastavit dobře pravidla a zaměstnanci budou úkoly plnit, i kdyby nadřízení chyběli. A nebo jsou nám ta pravidla tak vlastní? I na to poukázala závěrečná hromadná anketa mezi diváky. A kdyby vás zajímaly podrobnosti, vězte, že jenom v češtině vyšlo 120 dnů Sodomy za posledních patnáct let hned čtyřikrát. Což také o lecčem svědčí.
///
Předchozí díly denních reportáží z festivalu …příští vlna/next wave… najdete zde:
Komentáře k článku: Prase v divadle (No. 11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
oggyson
Zajímavě vzhlížející,
hlavne zasazením do korporátního prostředí. Ale jak sám název napovídá, jak je to s nahotou v tomto pojednání, skutečně je jen decentní, nebo lze i očekávat více?
11.01.2016 (16.41), , Trvalý odkaz komentáře,