Prase v divadle (No. 7)
Nedělní večer a divadlo DISK.
Shluk mladých těl a ze záhrobí taktovka E. F. Buriana.
80. let starý text a ve spárech BodyVoiceBand.
Karel Jaromír Erben a šílené tempo mladého jazzu.
Křik, skoky, zpěv, tanec, světlo, víření, bubny a příčná flétna.
Vojna je dílo velkého propagátora a inovátora voicebandu E. F. Buriana. Toto pojmenování Burian poprvé použil, když hledal název pro své experimentálně recitační těleso, které využívalo lidských hlasů v neobvyklých postupech. Voicebandovou skladbu Vojna, která patří k vrcholům jeho divadelní tvorby, Burian uvedl roku 1935 v divadle D35. Inscenace byla myšlena i vnímána jako přímá reakce na napjatou předválečnou atmosféru a jako takové se jí samozřejmě dostalo patřičné nelibosti shora. Stala se tak jedním z důvodů, proč bylo následné divadlo D41 později uzavřeno.
Vojna v podání BodyVoiceBandu je inscenací pro všestranné herce. FOTO Karolina Chasáková
Z původní inscenace pochází Burianův text a hudba. Libreto cituje úryvky lidové poezie sesbírané K. J. Erbenem i další tradiční české texty. Hudba oproti tomu využívá nejmodernější jazzové postupy tehdejší doby. Pod vedením režisérky J. Šiktancové a choreografa Martina Packa se do slova a hudby přimísil třetí prvek – synchronizovaný pohyb. Vznikl tak fyzicky nesmírně náročný jevištní tvar, který divákovi nedá vydechnout. Aktéři na jevišti však jeho zběsilé tempo kupodivu zvládají výtečně. A přesně.
Vojna v podání BodyVoiceBandu je inscenací pro všestranné herce. Aby celá věc fungovala, potřebuje lidi, kterým koluje v žilách synkopický rytmus a kteří jsou zároveň zkušenými recitátory, dobrými zpěváky i mrštnými tanečníky. Takové lidi uskupení má a k nim i výbornou sedmičlennou kapelu, která vzala hudební aranže z 30. let za své a na jevišti vytváří další integrální součást představení.
Výsledkem je sedmdesát minut fascinujícího zvukově-pohybovo-rytmického víření, které má přesný řád a dotažené provedení. V první minutě, kdy se v šeru připloužený zástup tanečníků v prudkém světle dynamicky rozbouří, diváka chytne a už nepustí. Zvuková kompozice využívá kontrastu mužského a ženského unisona, síly sborové recitace i osamělého hlasu, protikladu ticha a křiku. Úryvky lidových říkanek získávají na pozadí divokého jazzu nečekaně dramatický ráz.
Kompaktnost inscenace podtrhuje výrazné líčení s avantgardními prvky a jednoduché, účelné kostýmy. Obojí skvělá volba. Další scénografické prvky už by byly nadbytečné. Je až neuvěřitelné, jakou čistotu a přesnost provedení si nejnovější nastudování Vojny dokáže od začátku do posledního okamžiku udržet. Skvěle odvedená práce s nasazením na 100 %, ostrý úder bubnu a tma. Vojna měla zkrátka drive!
//
Předchozí díly denních reportáží z festivalu …příští vlna/next wave… najdete zde:
Komentáře k článku: Prase v divadle (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
