Prase v divadle (No. 9)
Oba odpolední projekty festivalového pondělí nechaly diváka nahlédnout do jiné, virtuální reality. Byť každý po svém, zkoumaly vztah mezi každodenní skutečností a žitím, které je umožněno existencí moderních technologií.
Neopravdovost a nemožnost tento životní styl opustit je naznačena scénograficky vděčným prostředkem – průhlednou fólií. FOTO Karolina Chasáková
Nadšená interaktivní instalací, již připravil Jan Mocek v garážích Národního divadla, jsem si až cestou do Dlouhé ulice postupně uvědomovala onu tenkou hranici, za níž člověk může podlehnout iluzi virtuálního světa. Ovšem zatímco Mocek ve svých Haters uchopil téma originálně a především pro něj moderní technologie nebyla jen prostředkem, ale významotvorným prvkem, v NoDu jsme se dočkali spíše snaživého studentského pokusu, črty o nebezpečenstvích života na síti.
Tvůrčí tým inscenace Generace FB je opravdu složen převážně ze studentů, respektive nedávných absolventů DAMU, a dětí z tanečního Studia Light. Inscenace vznikala jako výchovná výstraha o úskalích sociálních sítí a informativní složka, jež má rodičům v této výchově sloužit, v ní postupně převzala vůdčí roli. Nutno ale poznamenat, že výsledek má charakter poněkud nejasný, a to nejen co se týče poselství, ale hlavně celkového pojetí a zpracování.
Inscenace Generace FB vznikala jako výchovná výstraha o úskalích sociálních sítí a informativní složka, jež má rodičům v této výchově sloužit, v ní postupně převzala vůdčí roli. FOTO Karolina Chasáková
Výchozí situace je jasná – děti jsou přesvědčeny, že si hrají v rámci společně navštěvovaného kroužku, ve skutečnosti pouze plní příkazy shůry. Neopravdovost a nemožnost tento životní styl opustit je naznačena scénograficky vděčným prostředkem – průhlednou fólií, za kterou se děti pohybují a na níž je během představení čtyřmi průvodci, potažmo hybateli dění, on-line promítán webový obsah. Ten je většinou kontroverzní a krouží okolo témat demonstrujících nástrahy sociálních sítí. Všechno se ale zasekne v polovině – než se tvůrcům povede k tématu přiblížit, opouštějí je a nadhodí jiné. Ve vzduchu zůstává viset hrozba kyberšikany, snadno dostupné pornografie, dětské pornografie a jiného závadného obsahu, bezproblémové zneužívání osobních údajů. Vlastně žádný nápad není dotažen do konce – tvůrci například během představení založí fiktivní facebookový profil, ale nejdou do rizika – neukážou divákům, co by byli během hodiny s takovým profilem schopni natropit a raději jim to na konci suše vysvětlí. Pěkným momentem, který ilustruje nesmyslnost života prožitého na síti, je projekce tančící slečny v životní velikosti a obdiv pubertálních chlapců, kteří jako by si neuvědomovali, že není skutečná. Podobné světlé okamžiky ale nakonec zabije nesmyslná a úmorná délka jiných projekcí a scén (kupříkladu té, když se dívky učí tancovat napodobováním zpěvačky na videu z YouTube a neuvědomují si, že se tak stávají sexuálními objekty podle mustru.)
Inscenace nijak negraduje, zbytečně se drží zpátky, a tak se virtuální zlo ve výsledku nejeví jako nijak zásadní. Nebýt polodokumentárních prvků ve videoprojekcích, spíše než o inscenaci bychom mohli Generaci FB nazvat besídkou tanečního souboru, jakkoli k ní její aktéři přistoupili zodpovědně a s nasazením.
Škoda, že tvůrčí tým složený z přece jen o něco zkušenějších tvůrců si na nedal víc záležet. Internetové hrozby jsou aktuálním tématem, které díky nutnosti zapojení informačních technologií nabízí široké inscenační možnosti. Přitom právě mladí tvůrci mají, myslím, dobré předpoklady pro realizaci, z níž by nemuselo vzejít jen výchovná inscenace.
///
Předchozí díly denních reportáží z festivalu …příští vlna/next wave… najdete zde:
Komentáře k článku: Prase v divadle (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
