Divadelní noviny > Kritika

Prase ve mně

Jak uvádí anotace nové inscenace skupiny Lachende Bestien – Pornogeografie, má se jednat o skandální „komedii“. Inscenace Michala Háby ovšem moc vtipná není a nutno podotknout, že existují i skandálnější divadelní projekty.

Vystavovat porno a mluvit o něm jako o umění není nic neobvyklého. Před pár lety na jakési výstavě moderního umění byla pro promítání porna – jakožto uměleckého tvaru – vybavena speciální místnost, kde se mohli diváci posadit a kolektivně (kolektivní) porno sledovat. Samozřejmě se dá polemizovat o tom, jestli to je umění, nebo není, jestli toto do umění patří, nebo nepatří… Werner Schwab tuto problematiku zvýrazňuje a „kontrastuje“ svým velmi poetickým až vyumělkovaným proplétaným jazykem. Mluví o perverznostech, hnusech a brutalitě „krásným“ básnickým jazykem.

Inscenace se soustředí především na text, což je logický postup – vzhledem k jeho komplikovanosti a výrazné stylizaci. Schwabův jazyk je směsí poetických obloukem řečených frází, nic není pojmenováváno přímo. Schwab vymýšlí nová kompozitiva, slova vkládá do nečekaných souvislostí, které vytvářejí jakési slovní gagy. Je velmi obtížné text sledovat a plně mu porozumět, některé významy vám chtě nechtě uniknou – i vzhledem k rychlému tempu některých promluv. Překlad Barbory Schnelle a Michala Háby působí přirozeně, slova plynou v dobrém tempu, žádné slovo nikde nepřekáží, netrčí, není umělé.

Pornogeografie byla uvedena v české premiéře. Není tedy od věci, ve zkratce napsat, o čem je. Režisér pornografických filmů neplatí nájemné majitelce květinářství, kterou neuspokojuje její impotentní manžel (klidně by mohlo být i základní zápletkou pro jakoukoli situační komedii…). Počínání šesti postav (hrají Roman Zach, Hynek Chmelař, Lukáš Bouzek, Martin Pechlát, Adriana Kubištová Máčiková a Marie Švestková) komentuje a napadá sedmá, lascivní pornoherečka (Johana Schmidtmajerová). Režisér jí neustále vulgárně napadá, přitom jí ale všechny mužské postavy „měly“. To ona vyslovuje střízlivé úvahy typu: „teď vám říkám pravdu o tomto světě“, to ona prozrazuje na postavy jejich nejskrytější tajemství.

A právě jí ostatní postavy v její plastové vitríně, v níž je po celou dobu zavřená a vystavená, utopí. Roman Zach k roli fanatického pornorežiséra přistoupil záměrně zcela vážně, nekarikuje jí, a vytvořil tak postavu jakéhosi racionálního perverzáka. Zatímco Martin Pechlát si pohrává se svou postavou šviháckého namyšleného Malíře, který má pocit, že jeho umění je spásou tohoto světa… Ostatní herci působí místy poněkud „uměle“. Johana Schmidtmajerová celou dobu jen odříkává text, ale to, o co usiluje, tedy jakýsi drsný a ironický tón, jí úplně nevychází. Možná zvolil Hába pro ztvárnění brutality a zároveň nadsázky nevhodné herce.

V inscenaci Pornogeografie samozřejmě jsou náznaky sexuálního styku, onanování, mluví se o něm, převádí se. Ale porno a sex, jak by se mohlo zdát, nejsou nosným a jediným tématem inscenace. Daleko více jde režisér do „liduvnitřností“ (řečeno jazykem inscenace a dramatika). Jak opět uvádí anotace, hraje se o fašismu v nás (má na to asi poukazovat vyobrazení Hitlera kdesi v horách se svým psem Blondie na jednom z pláten, které tvoří pozadí scény. Což je ale trochu moc přímočaré…). Inscenace srší zvláštním druhem surreální a samozřejmé brutality a nechutnosti, potřebou degradace druhých, touhou po potenci. Zvrhlost, ať už sexuální či jinou (ale zde především tu sexuální), která je v každém z nás, ačkoli třeba utajovaná, si projektujeme do Pornografie. Při jejím sledování ventilujeme vlastní úchylky, a to naprosto bezúhonně, protože na porno přece kouká každý, a vlastně o tom může i celkem bez okolků mluvit. Zato mluvit o tom, co ve skutečnosti chci, po čem toužím a co mě vzrušuje, to už je něco jiného. Není však zřejmé, zda chce Hába „nastavovat neúprosné zrcadlo“ zkažené společnosti, nebo naopak obhajovat lidské úchylné poklesky a nedostatky. Vzhledem k tomu, že hraje o fašismu v nás, tak bych se bohužel mohla přiklonit k prvnímu tvrzení.

Možná jsem se ale ve změti složitého (a zábavného!) textu tak ztrácela, že jsem nebyla schopná sledovat výpověď. Ale možná je úskalím režijní stránka inscenace. Hába hází pár záchranných tematických lanek, která ale vzápětí přetrhne. A tak se zdá, že téma jen tak oťukává, naťukává, ale až příliš neorganizovaně. Ale je také docela dobře možné, že prostě jen vystavuje skutečnost bez jakéhokoli komentáře. Posouzení bude proto muset zůstat na každém recipientovi.

Lachende Bestien – Werner Schwab: Pornogeografie. Režie Michal Hába, dramaturgie Lukáš Jiřička, scéna Antonín Šilar, kostýmy Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek. Premiéra 10. prosince 2015 ve Venuši ve Švehlovce.

• Autor: Nicola Škvarová
• Publikováno: 19. prosince 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Prase ve mně

1. Recipientky Hanka a Linda

   

   Škoda,
   že v článku není více zbytečně použitých cizích slov. 😉

   19.12.2015 (13.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Nicol Škvarová

     

     Škoda,
     že váš komentář není konkrétnější. 🙂

     19.12.2015 (15.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Janik

   

   Možná drzá otázka,jsou k vidění i nějaké odhalené scény?

   19.01.2016 (10.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Jiří Koula

     

     Tohle mě na této inscenaci fascinuje asi nejvíc
     (tedy po onom nádherně květnatém jazyku), Michal Hába inscenuje Schwaba a zcela se obejde bez explicitní nahoty, to je samo o sobě pozornosti hodné.

     21.01.2016 (23.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Nicol Škvarová

   

   Ne, to nejsou, vše se „odehrává“ zprostředkovaně.

   19.01.2016 (14.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ