Právě jsem vyhrál šachovou partii…
Právě jsem vyhrál šachovou partii s Jiřím Lebedou (řečeným Dlouhé Bidlo – nejen pro jeho vzrůst, leč i zákeřnou povahu). Je členem šachového týmu Oáza, jehož jsem kapitánem. V týmu je ostatně i Vladimír Hulec (u nás řečený Běžec, neboť je ustavičně v pohybu). Jediný z nás při turnajích vyhrává, neboť téměř nepije. Už nějaký čas Běžec slibuje, že zapíše některou moji šachovou partii z Oázy, abych se nemusel trápit tímto pravidelným sloupkem.
Nicméně: dneska začnu psát o Kyjevě na Ukrajině. Všechno se mi sem nevejde. Byli jsme tam z České republiky tři. Kromě mne Alex Sevruk (rodiče Volynští Češi, vyrůstal na Ukrajině, nyní je v Čechách). Perfektně tlumočil. Já rusky mluvím jakž takž, ukrajinsky nikoli. Třetí z nás byl Marek Šindelka, laureát Ceny Jiřího Ortena. Doposud jsem od něho nic nečetl. Daroval mi v Kyjevě svoji prózu Chyba. Přečetl jsem ji jedním dechem. Nerad srovnávám, přesto si dovolím tvrdit, že je to po Jáchymově Sestře kniha, z níž vyzařuje magický rozměr života. Života, v němž přes všechny strázně žijeme. O ukrajinských přátelích – básnících, kteří nás do Kyjeva pozvali, příště.
Jenom: viděl jsem po dvaatřiceti letech vránu šedivku. Viděl jsem z patnáctého patra domu, kde jsme bydleli, východ slunce nad Kyjevem. A přes ten úžasný zázrak létali rorejsi a vznášelo se chmýří z květů topolů. Dávno jsem nebyl tak šťasten.
Komentáře k článku: Právě jsem vyhrál šachovou partii…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
