Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 1)
V neděli 24. července jsme na i-DN vyvěsili výzvu divadelníkům a divadelním divákům Anketa na téma Peter Brook, aby se vyjádřili k odkazu nedávno zemřelého režiséra Petera Brooka. Pro inspiraci jako první do připravované mozaiky uvádíme slova britského režiséra a herce Petera Halla (22. 11. 1930 Bury St Edmunds, Velká Británie – 11. 9. 2017 University College Hospital, Londýn, Velká Británie) z jeho autobiografie Making an Exhibition of Myself (1993, nakl. Sinclair-Stevenson, Londýn), která jsme publikovali v rámci jeho nekrologu Muž pro každé počasí v Divadelních novinách 1/2018.
Sinclair-Stevenson Ltd (1. vydání 12. 10. 1993). Repro archiv
Můj dluh vůči Peteru Brookovi je obrovský…
I když samozřejmě neviděl v divadle všechno, měl neobyčejný instinkt pro to, co je důležité. Vždycky byl vpředu. Hledal nové cesty a jeho práce byla pokaždé neobyčejně silná a jasná.
Bezprostředně v poválečných letech se mu podařilo kouzlo – vrátil divadlu fantazii a potěšení. Zastínil tak stupiditu a nesmyslnost války. V těch letech pro něj Oliver Messel vytvářel scénografii jemné, vnitřní krásy. Později jeho inscenace Veta za vetu a Zimní pohádka s bolestí a vášní nasvítily Gielgudovu romantickou duši. A pak tu byl kus vzrušujícího totálního divadla, které Peter nejen režíroval, ale také navrhl výpravu a zkomponoval hudbu – Titus Andronicus, kterého připravil ve Stratfordu s Olivierem v titulní roli. Zkombinoval v něm Senekovu drsnost se Shakespearovou jedinečností. Jeho největšími inscenacemi v RSC jsou podle mého Král Lear a Marat/Sade – inscenace, které ukázaly cesty k budoucnosti divadla.
Ve svém pařížském divadelním centru (CIRT) skvěle rozvinul své vize multikulturního divadla. Ale proč, proboha proč to nemohlo být v Británii?! Dva z největších divadelníků mé doby, Peter Brook a Joan Littlewood, opustili anglické divadlo a odešli do ciziny – Joan na odpočinek a Peter proto, aby znovu začal. Petrovi měli dát divadlo v této zemi, aby zde mohl dovést svého génia k dokonalosti. Bohužel Britové nikdy nepodporují lidi: podporují instituce. K umělcům jsou podezíraví.
/Pro DN připravila a z angličtiny přeložila Jana Soprová, pro i-DN upravil hul/
///
A co vy, jaký byl či je Váš vztah k Peteru Brookovi? Co znamenal a jaký zanechal odkaz? Budeme rádi, napíšete-li nám.
…
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
