Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 6)
O divadelním mágovi Peteru Brookovi jsem mnohé četl. Ať rozhovory či jeho knihy Prázdný prostor a Pohyblivý bod. Viděl jeho jeho představení v záznamech i jím zfilmovanou adaptaci Marat/Sade či film Moderato cantabile podle Durasové s Belmondem a Moreau… Ale nejvíc se se mnou provázal svým devítihodinovým indickým eposem Mahábhárata.
Devítihodinová Brookova inscenace indického eposu Mahábhárata měla premiéru na festivalu v Avignonu v lomu Boulbon 7. července 1985. Foto Pascal Victor
V roce 1986, tedy rok po světové premiéře Mahábháraty v Avignonu, jsem měl domluvenou šestitýdenní stáž na Institut International de la Marionnette v Charleville–Mezieres. Měl jsem studovat stínové divadlo s americkým a balijským vyučujícím. Abych se mohl připravit na možná témata, nechal jsem si zaslat tlustý fascikl ve francouzštině – Mahábhárata, autoři Peter Brook a Jean-Claude Carrière. Druhého jmenovaného jsem obdivoval jako scenáristu skvělého filmaře Luise Buñuela a pak Miloše Formana. To nemůže být špatné! Nebylo!
Louskal jsem závratné příběhy dávného mýtu. Repro archiv
Louskal jsem závratné příběhy dávného mýtu a učil se nejen francouzská slovní zákoutí, ale především se propadal do divadelních možností, které ti dva pánové skvěle pro herce připravili. Díky onomu bádání jsem se stal součástí většího světa. Byl blíž zmíněným autorům.
https://youtu.be/qlsmROjcLBk
Pak jsem zahlédl záznam tohoto předlouhého spektáklu a díky řádné přípravě se mohl víc a víc ponořit do dávných příběhů. Celé to mezinárodní propojení, kde vedle Francouzů hrají Indové, Afričané, Japonci…, mi bylo velmi blízké. V pařížském metru i v institutu v Charleville–Mezieres bylo tolik pitoreskních lidiček, barevná směs k nakousnutí. Vše jsem chápal jako nezbytnou přirozenost, když chci vyprávět o obyvatelných planety, a našel jsem v tom Babylonu zalíbení.
Svět je jeden, ale s každou osobností se násobí… Peter Brook ve svém Bouffes du Nord. Foto Julio Donoso
Když jsme se Ctiborem Turbou později zkoušeli Archu bláznů v mezinárodním obsazení, či točili pantomimické scény pro televizní seriál Největšího z pierotů s jeho žáky evropských škol, vše se mi opět propojilo. O co se člověk obohatí, když má tu možnost…
Svět je jeden, ale s každou osobností se násobí, takže pak jsou jich miliony. Je potěcha, když se hovor, tělesná hmota, mozkové závity prolínají, protínají. Osudy jednotlivců s jejich osobitou zkušeností se navzájem proplétají a na jevištích světa je hned mnohem zajímavěji. Opět jsme kousek blíže poznání tikotu vlastních srdcí.
To vše, tuhle mnohovrstevnatost, mi dal i Peter Brook. Kdykoli jsem se toulal Paříží a zabloudil k jeho Théâtre des Bouffes du Nord, pokukoval, co nového zkoumá, připravuje… Čím dalším nás obohatí…
///
Více na i-DN:
Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 1)
Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 2)
Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 3)
Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 4)
Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 5)
…
Komentáře k článku: Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
