Divadelní noviny > Burza Festivaly
Před politickým násilím
Včera 3. října začal v pražském klubu NoD 19. ročník festivalu …příští vlna/next wave… Ještě než festival začal, publikoval v Lidových novinách vedoucí kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl text Politické násilí – lepší bodyguardi nás neochrání (viz klaus.cz/clanky/3200), v němž ostře napadl novou knihu Michala Viewegha Mráz přichází z Hradu, text Martina C. Putny Svatý Václave, vyžeň fašisty! z Lidových novin 29. září a také festival …příští vlna/next wave…, respektive blížící se úterní festivalové uvedení brněnské inscenace hry Romana Sikory Pohřbívání v režii Jiřího Honzírka a v provedení jeho souboru Feste v Praze.
Roman Sikora: Pohřbívání. Režie Jiří Honzírek, Divadlo Feste Brno.
Text svým ostrým tónem směřujícím proti vyhraněnému politickému umění a veřejně publikovaným názorům, jež autor spojuje se současnými extremistickými náladmi a projevy ve společnosti, nám přišel natolik závažný, že jsme se rozhodli jej v plném rozsahu přetisknout. A jako druhý – polemický – hlas otisknout odpověď kurátora festivalu …příští vlna/next wave… (a našeho redaktora) Vladimíra Hulce. Nabízíme na těchto stránkách nad těmito odlišnými pohledy na formy, smysl, poslání a dopad politického umění u nás veřejnou – doufáme, že korektně vedenou – diskusi.
///
Jiří Weigl: Před politickým násilím nás lepší bodyguardi neochrání
Vedoucí kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl. FOTO JAN ZÁTORSKÝ
Jinýma očima, 2. 10. 2012
Páteční útok na prezidenta republiky v Chrastavě je široce mediálně popisován a komentován především z jednoho jediného pohledu – jako selhání prezidentovy ochranky. Ve skutečnosti se stalo něco daleko významnějšího a zásadnějšího, o čem se bohužel mlčí – poprvé v moderní historii naší republiky vztáhl někdo ruku na hlavu státu. Do jaké míry jej skutečně ohrozil na zdraví či chtěl a mohl ohrozit je věc druhotná. Stejně sekundárním problémem je selhání ochranné služby. To je technikálie, mediálně i odborně nepochybně atraktivní téma a určitě i jisté momentální politikum, ale děsit by nás mělo především něco jiného. Děsit by nás mělo překročení limitu do nedávna nepředstavitelného.
Tradičně jsme se zvykli považovat za slušnou, poklidnou společnost, která si v násilí nelibuje, odmítá jej a odsuzuje. Bývalo v naší zemi i tradicí vážit si symbolů našeho státu, mezi nimiž prezident republiky vždy zaujímal přední místo. Už to neplatí a připravovalo se to již docela dlouho. Nechci se zabývat útočníkem z Chrastavy a jeho vyslovenými či utajovanými motivy. Ať byly jakékoliv, z politické atmosféry v naší zemi, z úrovně politické a mediální diskuse a z toho, jak se stalo v jistých mediálně a společensky vlivných kruzích téměř normou veřejně hanobit a urážet prezidenta republiky jenom proto, že se jim nelíbí jeho názory, si musel tento člověk odnést dojem, že když lze prezidenta všemi možnými způsoby hanit a urážet, může si také on vystřelit. Dnes airsoftovou pistolí, zítra třeba skutečnou zbraní.
Pro ilustraci stačí uvést jenom tři případy z uplynulého týdne, abychom si ukázali, že situace je vážná. O „díle“ M. Viewegha Mráz přichází z Hradu již psali mnozí, možná povolanější kritici než jsem já. V něm jsou vyfabulované urážky a dehonestace současného prezidenta republiky hlavní atrakcí, jež má zajistit komerční úspěch této nové knihy současného nejprodávanějšího českého spisovatele. Až tam se dostala česká literatura.
V těchto dnech se v Praze chystá jiná kulturní „událost“ – pražskou premiéru bude mít divadelní hra Pohřbívání – neuvěřitelná nechutnost v provedení jistého brněnského divadelního souboru, která je médii vydávána za uměleckou avantgardu. Oním obdivuhodným uměleckým výbojem je to, že obsahem hry je fiktivní pohřeb prezidenta Václava Klause. Trapná ubohost, pro slušného člověka nepřijatelná , je u nás vydávána některými „kulturtrégery“ za umění jenom proto, že hanobí prezidenta. Téma jako stvořené k inspiraci pro útočníky a atentátníky.
A konečně v příloze LN Orientace tuto sobotu si publicista Putna dovolí naprosto neuvěřitelným způsobem v článku s názvem Svatý Václave, vyžeň fašisty! označit za onoho fašistu prezidenta Václava Klause. Jednodušší povahy jej mohou vzít za slovo. A jsme tam, kde naši společnost možná chtějí mít někteří, ale troufám si tvrdit, že velká většina ne.
Stalo se u nás normou, že už se nediskutuje. Místo toho se okřikuje, uráží a umlčuje. Nelíbí se nám, že měl prezident pravdu o Evropské unii, o Iráku, o zneužívání klimatologie, nevadí, označme jej za fašistu a další pomluvy si „umělecky“ vyfabulujme. Každá dehonestace je dobrá. Nějak v tom zápalu boje ale někteří zapomínají, že plivou na hlavu svojí země, a tím trochu i na nás všechny. Chrastavský incident ukázal, že dlouho rozdmýchávaná nenávist může přinést skutečně nebezpečné plody. A nenalhávejme si, že nás před politickým násilím ochrání lepší bodyguardi.
Jiří Weigl, Lidové noviny, 2. října 2012
///
Kurátor festivalu …příští vlna/next wave… Vladimír Hulec. FOTO archiv
Pane Weigle,
vzýváte ve svém textu Před politickým násilím nás lepší bodyguardi neuchrání čtenáře (nebo možná i celou českou společnost) k diskusi namísto okřikování, urážek a umlčování. Beru Vás vážně a Vaši výzvu přijímám, byť si myslím, že právě Váš text je plný okřikování, urážek a dokonce i umlčování.
Zaměřím se pouze na jediný bod Vašeho komentáře, a to na blížící se uvedení inscenace hry Romana Sikory Pohřbívání v Praze. Bude totiž hostovat v úterý 9. října v pražském klubu NoD v rámci festivalu …příští vlna/next wave…, jehož jsem hlavním kurátorem.
Text napsal politicky vyhraněný (nikoli však extremistický) dramatik Roman Sikora a inscenaci premiérově 6. června tohoto roku uvedlo brněnské Divadlo Feste v režii svého vedoucího Jiřího Honzírka v rámci dlouholetého cyklu Identita. V něm prostředky společensky angažovaného – či chcete-li politického – divadla z různých hledisek mapuje neuralgické a krizové společenské symptomy a problémy současné doby, jakož i nedávné, dosud neuzavřené české a evropské historie. Inscenace Pohřbívání je 11. částí tohoto cyklu, z něhož již dva – Náš islám (No. 1) a Dr. Emil Hácha aneb Já na Háchu, Hácha na mně (No. 8) – na našem festivalu byly a o další dva – Osmdesát devět aneb Trenažér revoluce (No. 3) a Havel píše Husákovi (No. 4) – jsem měl jako kurátor velký zájem, ale nakonec se nám je do Prahy dovézt nepodařilo.
Jiří Honzírek není žádný radikál či planý provokatér, který by se snažil využívat či dokonce zneužívat negativistické tendence společnosti či některých jejích jedinců k prázdným gestům a efektním proklamacím. Jeho cyklus je veden právě snahou přemýšlet a diskutovat, konkrétně poukazovat na to, co ožehavého se kolem nás děje, co přehlížíme a co se pak s mnohonásobnou intenzitou vrací v negativistických pocitech obyčejných lidí a extremistických postojích a činech radikálů. Jde mu tedy právě o včasné upozorňování na blížící se, existující či přežívající problémy, jejichž zveřejnění v oboru umění (divadla) – čili fikce – může napomoci k jejich plnějšímu osvětlení, uvědomění, prozkoumání a případně může i divákům (často hraje pro střední školy) nabídnout rozumný postoj či včasné řešení. Právě proto, aby třeba nedošlo k tomu, co se mohlo stát současnému českému prezidentu, kdyby zbraň držel v rukou skutečný extremista. Rovnou říkám, že tento čin – ať byl veden z jakýchkoli pohnutek – odsuzuji. Sikorův text i Honzírkova inscenace se zabývají „mírou politického a společenského vlivu Václava Klause na charakter české společnosti“. Na pozadí fiktivního prezidentova pohřbu ukazují, jaké problematické osobnosti či typy lidí se k Václavu Klausovi hlásí, že mnohé jeho postoje a projevy vyvolávají silnou vlnu nebezpečného nacionalismu a xenofobie. Jistě je to kritický pohled na hlavu našeho státu, jejím smyslem však není ji planě („nechutně“, jak to nazýváte) hanobit, ale podat zprávu o přítomnosti, ve které se nacházíme, a aspoň částečně rekapitulovat, co se děje v naší společnosti před chystanou volbou Klausova nástupce. Zamýšlí se tedy mimo jiné i nad tím, jaký vliv má či může mít na společnost český prezident, jak je (spolu)odpovědný za to, co se u nás děje, a kdo všechno se schován pod křídly jeho postojů a slov nebo dokonce ochranou skrývá. Ukazuje to drsně a vypoukle, černou groteskou, v tendencích brechtovského politického divadla a kabaretu, jak je ostatně Romanu Sikorovi coby dramatiku blízké.
I krutý či drsný výsměch do divadla už nejméně od dob antiky patří. Shození nimbu zdánlivě nedotknutelným veličinám je pro společnost očistné a z historie víme, že napětí ve společnosti spíše uvolňuje. Inscenace Pohřbívání ani její téma rozhodně nejsou „stvořené k inspiraci pro útočníky a atentátníky“ – a to ani „jako stvořené k inspiraci pro útočníky a atentátníky“ (to by téměř jakýkoli kritický hlas byl „jako stvořený k inspiraci pro útočníky a atentátníky“) – ale jsou výzvou k vážné reflexi současného stavu společnosti (a především politiky) u nás, výzvou podobnou té Vaší – k diskusi namísto okřikování, urážek a umlčování.
Politické divadlo používá drsnější a krutější slova, příběhy, obrazy a symboly, neb jeho smyslem je – slovy Williama Shakespeara – nastavovat době nelítostné zrcadlo. Jinak by snad ani nemělo smysl se jím zabývat. Politické divadlo dnes – tedy alespoň v Evropě – nevyzývá ke krvavým revolucím, ale k analýzám a diskusi, ke změnám společenských paradigmat, z nichž bolesti doby pramení.
Jsme hrdi a rádi, že Pohřbívání bude součástí našeho festivalu, a zveme Vás i kohokoli z Hradu – samozřejmě především Václava Klause samotného – k návštěvě pražského představení. Po něm můžeme uspořádat veřejnou diskusi nad problémy, o kterých se ve svém textu v LN zmiňujete a které trápí i nás a jejichž reflexi náš festival pravidelně přináší.
S pozdravem
Vladimír Hulec, kurátor festivalu ..příští vlna/next wave…
Praha, 3. října 2012
Komentáře k článku: Před politickým násilím
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Před politickým násilím
by nás lepší bodyguardi určitě ochránili, ale chceme to vůbec?
V. Klaus je vrchní velitel českých ozbrojených sil. Co udělal pro to, aby měla hlava státu standardní bezpečnostní ochranu. Může do toho vůbec mluvit?
Bude ten, kdo personálně za ochranku odpovídá, potrestán, alespoň tak, jak z personalistického pochybení vyvodil odpovědnost ministr Drábek?
Kdyby „lepší bodyguardi“ toho nešťastníka okamžitě po tom, co vytáhl nerozeznatelně reálnou pistoli, rozstříleli, jak jim kázala profese, žádný atentát na hlídaného politika by se u nás dalších 50 let nestal, to si, pane Weigle, pište!
„… si publicista Putna dovolí naprosto neuvěřitelným způsobem v článku s názvem Svatý Václave, vyžeň fašisty! označit za onoho fašistu prezidenta Václava Klause.“
Článek Putny je perfektní, historicky poučený a dokonale vyargumentovaný. Za fašistu neoznačuje přímo V. Klause, ale lidi v jeho nejbližším okolí: exministr Dobeš, „nejlepší ministr školství od Listopadu“ (V. Klaus), Bátora, D.O.S.T., ale i další: D. Landa, J. Bobošíková, Institut sv. Josefa, Hnutí pro život.
Ano, nad tím vším drží V. Klaus svou sympatizující ruku!
04.10.2012 (5.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Z diskuse
k témuž Weiglovu článku na dnešním Neviditelném psu:
Autor: V. Petrová Datum: 04.10.2012 09:27
Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá.
Václava Klause lidé rádi nemají, Havla rádi měli. Lidé nemají rádi ani pana Weigla, ani pana Jakla (který chce dokonce kandidovat na prezidenta, čímž dovršuje frašku). …
Klaus neměl pravdu v ničem, v čem mu jeho Weigl za pravdu dává. Samozřejmě, věci se vyvinuly, přišly další události, vlivy a teď se to jeví, jakože měl. Ale kdybychom např. nevstoupili do EU, potáceli bychom se dnes někde tam, co Ukrajina nebo Bělorusko. Pámbu zaplať, že máme stejné starosti jako Rakousko, Německo, Polsko a Slovensko.
Klause nemají lidi rádi, protože on nemá rád je. Je to tzv. „studený čenich“, na rozdíl od pejsků bez lásky. Je chytrý, bez skrupulí, jde bezohledně za svým. Rozhodl se odstavit Nečase a jmenovat někoho jiného, ačkoliv ho Nečas poslouchá jak to jen jde.
Ale Klaus chce vyhrát volby v roce 2014 a „lid“ – tedy odbory, soc.dem., komunisti – zahájili proti Nečasově vládě nesmiřitelný boj. Klaus ví, že musí co nejdříve tuto vládu vyměnit, jinak se v roce 2014 úspěchu nedočká. „Lid“ by si zapamatoval, že „držel s Nečasem“.
Teď jde jen o to, jestli Nečasova vláda vydrží do prezidentských voleb. Klaus to nechce, protože ponečasovskou vládu chce jmenovat ještě on!
Nový prezident by jistě nezačal s odvoláním vlády a navíc není jasné, kdo bude prezidentem.
04.10.2012 (18.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
V první republice
jsme vyvtořili image prezidenta podle ideálu monarchie jako všemoudrého, morálně bezúhodnného jedince, zástupce božské prozřetelnosti. Byl nedoknutelný. Nebyl to zdravý image, ale díky mimořádné osobnosti Masaryka se udržoval po skoro dvě dekády. Ale už Benešovi se nepodařilo jej po Mnichovu udržet. Po šesti letech emigrace se sice vrátil triumfálně a měl obrovskou prestiž, ale politickému vývoji směrem k Únoru nebyl s to zabránit. A po něm nasledovala kohorta nevzdělanců, vlastizrádců a kriminálníků, vládnoucí ovšem mimo jakékoukoli kritiku.
Po pádu komunismu se Havel nesnažil obnovit pojetí nadzemsky neomylného, veledůstojného vládce. Byl to jeden z nás, který se snažil přesvědčit veřejnost argumenty, a nikoli jasnovidnou autoritou. Kritiku své činnost a názorů příjimal jako rovný s rovnými.
Klaus jako by chtěl sedět na dvou židlích. Zřejmě mu imponovala monarchická důstojnost, a tedy jistý odstup od každodenní problematiky, ale zároveň mu jeho ješitnost nedovolovala, aby současně neprosazoval svou domnělou intelektuální superioritu v nejrůznějších aspektech života. Zasahoval nejen rušivě do pravomací vlád, ale i do diskusí vědeckých, uměleckých a filosofických. Pan Jiří Weigl nechápe, že tím se Klaus právem stal terčem kritiky ze strany těch, kdo s ním (a jeho podřízenými) z různých důvodů nesouhlasí. A satira je její naprosto legitimní froma.
Je dobře, že image prezidenta v Česku zcivilněl. Tatíčkovské, polonáboženské, monarchistické pojetí hlavy státu je přežitkem. Takový nimbus nemá ani prezident USA či Francie a snaha o jeho restauraci v Rusku se sřetává se stále větším odporem. Rozhodně snad nechceme udělat z Viewegha, Sikory, Putny a pod. českou obdobu Pussy Riot, které nebyly v zásadě nic jiného než protest proti putinovské kvasimonarchické nadřazenosti.
04.10.2012 (19.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Sám V. Havel
adresnou, lehce úsměvnou politickou satiru napsal (Zítra to spustíme), Odcházení je dokonce sebesatira.
On by byl ten poslední, koho by jakákoli satira na něj namířená, popouzela. Na rozdíl od V. K. měl totiž smysl pro humor a pro sebeironii. Proto by nikoho nenapadlo střílet do něj plastové kuličky.
V. K.
má jenom smysl pro sebeoslavu, a tím si o to vlastně říká, podobně, jako si nařvaný Paroubek říkal o vajíčka. Příště na V. K. někdo hodí šlehačkový dort! (Humor! Nikoho nenavádím!!!!).
05.10.2012 (4.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Máte naprosto pravdu.
Autokraty a ješity uráži satira více nežli přímé invektivy. Nikterak by mě nepřekvapilo, kdyby Václav Klaus byl dotčen více Sikorou či Vieweghem nežli chrástavským atentátníkem. Vystoupení Pussy Riot byla rovněž satira, namířena proti láskyplné symbioze bývalého aparátčika KGB s pravoslavnou církví.
05.10.2012 (15.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Karla Němcová
Tvrzení pana Weigla,
že literáti nějak dali podnět k chrastavskému incidentu, je nedůstojná demagogie. Autor by se měl omluvit. Navíc jeho trvání na prezidentově neomylnosti jenom přilívá olej do protiklausovského ohně. Ten pan prezident svým včerejším článkem v LN sám jěště více rozdmychal.
07.10.2012 (14.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Pikantní je zde skutečnost,
že premiér Petr Nečas při svém památném přilísání se k Hradu zmínil nejenom „pussy-riotismus“, ale také „dalajlámismus“. Týž Nečas před pár lety jako ministr hlasoval ve vládě pro návrh svého vládního kolegy M. Bursíka, aby česká vláda vydala prohlášení na podporu lidských práv a jmenovitě práv Mongolska a jeho obyvatel.
„Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“.
V. K. nepřestal soustavně podminovávat Nečasovu vládu a navíc aktivisticky podporuje presidentskou kandidaturu M. Zemana, jako kdyby to byl pravičák. A tak nám hrozí neo-opoziční smlouva po ruském vzoru: Zeman na Hradčanech, Klaus ve Strakovce!
08.10.2012 (0.55), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Určitě nepatřím mezi antiklausovce z principu,
kdysi jsem mu dokonce velice fandil a byl rád, že jej máme. Ovšem prakticky hned od založení ODS na jaře 1991 se začaly vyjevovat i jeho záporné stránky, především tzv. pragmatičnost ve smyslu „účel světí prostředky“.
Gól, dosažený rukou platí – když tu ruku rozhodčí neviděl. Nerozeznám špinavé peníze – rozuměj: nechci, aby se po jejich původu pátralo. Klausovi nebylo nic dost špatné, pokud to sloužilo jeho cílům, a obklopil se podobnými lidmi, jeho vlády, byly plné exkomunistů. Nebyli plošně diskriminováni, to je v pořádku, ale do vysoké politiky rodící se demokracie nepatřili!
S KSČM uměl V. K. najít společnou řeč, jakkoli když se mu to hodilo, tak proti ní „mobilizoval“. Pomohli mu při volbě presidentem (proč asi?) – pozval se do Lán (Havel nikdy)! Lidská práva v Číně či Rusku? Směšné! Havlovi vyčetl Dalajlámu, Rusko podpořil proti Gruzii, Srbsko proti zbytku Jugoslávie, i proti NATO!
Proto je u nás už 20 let množina pravicových voličů, kteří znovu a znovu hledají, jak volit doprava a nevolit při tom mravně zchátralou ODS!
Klaus se vždy choval de facto jako prvorepublikový národní socialista: opěval E. Beneše – i s těmi dekrety. Beneš Národní fronty (oposmlouva), Beneš Třetí republiky s afinitou k Rusku, se znárodněnými bankami (jejich privatizaci Klaus bránil až do svého pádu, banky privatizoval sociáloní demokrat Zeman)!
Údajný pravičák bránil restitucím nemovitého majetku fyzickými osobami (nejúspěšnější, transparentní způsob privatisace), bránil deregulaci nájemného!
Trefný výrok Fero Feniče z ruzyňských oslav: „Zapamatujme si, že Klaus tu nebyl“! Klausova chorobná averze k V. Havlovi jde až za hrob, ve své umanutosti není schopen nejenom smyslu pro humor, ale ani trochy VELKORYSOSTI.
Atentáty na V. K.? Žádný nebyl! Ten tzv. sarajevský nebyl než legitimní politickou vzpourou těch méně mravně otrlých ve vlastní straně, vzpourou doslova v mezích zákona, a proto též v mezích zákona vyřešenou. Konečně, ve shazování svých vlastních premiérů má už ODS bohatou tradici, dosud shodila každého! Prvně Klause (Sarajevo), pak Topolánka, teď je na řadě Nečas.
Plastové kuličky jsou pak výrazem zoufalství pomateného exhibicionisty, který jen získal svých 5 minut slávy a odhalil diletantismus Klausovy ochranky (jaký pán, taková ochranka)!
10.10.2012 (7.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Na serveru idnes
se k tématu a formě politické satiry inscenace Pohřbívání objevil krátký komentář a především čtenářská anketa:
http://kultura.idnes.cz/premiera-hry-pohrbivani-a-vaclav-klaus-dhy-/divadlo.aspx?c=A121010_110843_divadlo_jaz
10.10.2012 (22.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Obdobný materiál
s kritickou glosou Jany Machalické najdete na serveru Lidovky.cz:
http://www.lidovky.cz/pohrbivani-klause-se-bez-prezidenta-db8-/ln_kultura.asp?c=A121009_204442_ln_domov_Pta
11.10.2012 (23.46), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Recenzi
na pražské uvedení Pohřbívání z pera J. P. Kříže najdete na serveru Novinky.cz:
http://www.novinky.cz/kultura/281265-pohreb-klause-pichl-do-vosiho-hnizda.html
Ve včerejších Parlamentních listech
se k inscenaci Pohřívání vyjádřil také publicista a teolog Adam B. Bartoš v textu Kdo chce zabít Klause:
„Divadelní hra Pohřbívání. Je postavena na motivu živě přenášeného a komentovaného státního pohřbu Václava Klause v blíže nespecifikované budoucnosti. Není důležité, jak a kdy Klaus zemřel. Ani ta hromada urážek, zesměšňování a vulgarit na adresu prezidenta není rozhodující. Rozhodující a děsivý je onen motiv smrti prezidenta (a nejen prezidenta – viz “mrtvola Petra Hájka plovoucí v Čertovce”), kterou si skupina pravdoláskařských divadelníků s krvelačnou chutí vychutnává.“
/viz http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Adam-B-Bartos-Kdo-chce-zabit-Klause-249658 /
13.10.2012 (3.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Brouse po internetu,
našel jsem dnes v České pozici.cz recenzi červnové premiéry Pohřbívání od Marie Reslové:
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/divadlo-pohrbilo-klause
14.10.2012 (22.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
„Z knihovny Václava Klause bilancují jeho dílo Ondřej Hejma nebo Roman Joch a z televizního studia velebí prezidentovy národohospodářské kroky Viktor Kožený…“, referuje z představení Marie.
S tím Jochem se Sikora dost seknul, není-liž pravda? Jak si o něm mohl někdy myslet, že je to Klausovec? Joch byl přece vždycky krajní, až extrémní konzervativec (proto byl také členem ODA), „pragmatik“ typu Klause mu nikdy nemohl imponovat. Však už to též verbalizoval – „ufňukaná kremlofilní bába – a tím i doporadcoval.
Nečas jej ovšem vůbec vyhazovat nemusel, protože Klaus mu svými věrnými „rebely“ nepřestal jít po krku a určitě ani nepřestane.
Má to ovšem svoje plus – dny /ne/fungování paní Hanákové se rapidně krátí, Neačas jí už ani nestihne odvolat, půjdou spolu. Konečně, kdo v té vládě po dvou a půl letém vládnutí vůbec z těch původních, kromě Nečase, zůstal? Kníže, Kalousek a Vondra. Nečas je personalista non plus ultra – Sikora už mu může vystrojit pohřeb, než to stihnou nazkoušet bude Nečas reálnou politickou mrtvolou.
25.10.2012 (7.49), , Trvalý odkaz komentáře,