Přehlídka promarněných možností
Hudební divadlo Karlín (HDK) zcela nepochybně disponuje přehršlí prostředků nezbytných k tomu, aby ve skromném domácím panteonu žánrového kumštu zaujímalo vůdčí pozici. Zatímco však jeho jediný váhově srovnatelný rival, tedy Městské divadlo Brno, neváhá zdravě riskovat a ryze provozní inscenace (Pretty Woman, Mamma Mia) setrvale filigránsky vyvažuje původními autorskými tituly (Devět křížů), komorními muzikály se společenským přesahem (Ne/Normální) či výtečně zvládnutými scénickými spektákly (z poslední doby zejména skvostná Matilda), pražský komerční drtič líně pospává na vavřínech dávno propraných jistot. Z hypnotické kreativní hibernace se bohužel neprobouzí ani v projektu dosud nejčerstvějším, jímž je jukebox muzikál The Bodyguard.
Eva Burešová a Hynek Čermák coby Rachel Marron a Frank Farmer FOTO DAVID KRAUS
Žánrová definice kusu je přitom značně sporná, stejně jako jeho kvality. Formálně sice sedí, neboť zvukovou páteří jsou kromě songů z původního filmového soundtracku i další položky z repertoáru proslulé, tragicky předčasně zesnulé pěnice Whitney Houston, zásadní problém ale vyvstává s jejich organickým začleněním do (i na muzikál) přímočarého děje. Zatímco původní filmový scénář Lawrence Kasdana umně kříží milostné melodrama a thriller, v srdci jevištní adaptace Alexandra Dinelarise přebývá unylá hra se špatně argumentovanými zpěvy, které nikterak nepomáhá neobratná časová aktualizace z počátku devadesátých let do současnosti. Pár zmínek o sociálních sítích či stalkingu totiž na transpozici do radikálně odlišného kulturního statusu quo nestačí, naopak jen podtrhává totální nedůvěryhodnost látky.
Karlínská inscenace se nijak nepokouší problémy předlohy eliminovat, v mnohém je dokonce posiluje. Zdaleka nejslabším článkem jsou již tradičně písňové překlady dvorního dramaturga HDK Adama Nováka, jenž v nich únavně kombinuje doslovnost se slovní vatou, aniž by bral ohled například na možnosti přirozeného frázování. Hudební nastudování Martina Kumžáka pak původní sexy kombinaci soulu, r&b a funku úhledně vymiškovalo do uhlazené středoproudé nudy. Živá kapela naštěstí neabsentuje, ale zní stejně sterilně jako hrací skříň v nedalekém nonstopu.
Rutinní režie Antonína Procházky jednoznačně preferuje okázalé aranžování vizuálních atrakcí. V tom mu vehementně napomáhá variabilní, filmové střihy často simulující scéna Martina Černého, stejně jako kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší, jež s přirozenou grácií i smyslem pro šmrnc ovládla stylizovaný civil i velkolepost pódiových rób. Cílí se na první signální nenáročných davů, a tak už od prvních momentů planou ohně, štěkají střelné zbraně a kromě spoře oděných těl se zjeví dokonce i automobil.
Škoda, že podobná pozornost nebyla věnována pečlivému vedení herců. Hynek Čermák v titulní roli sice leccos utáhne svým charismatem, schopností sebeironického nadhledu i pokročilou jevištní mluvou, ovšem nejtěžší břímě navzdory názvu nesou představitelky Rachel Marron, a k nim se režisér rozhodně nezachoval vstřícně. O vysoké technické úrovni zpěvu Evy Burešové (alternace Tereza Mašková) sice nemůže být pochyb, leč ztvárnění komplikovaného charakteru, v němž se nepravděpodobně snoubí rysy oddaně milující ženy, pozorné matky a globální celebrity, je bez adekvátního vedení zcela zjevně nad její síly. Bezradná aktérka, kterou na premiéře navíc evidentně sužovala zdravotní indispozice, měla v mluvených pasážích problémy s dramatickými pauzami i prostým navazováním replik, na pohled nejbolestivější pak byly její pitvořivě žvatlavé scény s divadelním synem Fletcherem (Tobiáš Freja v alternaci s Matějem Hezkým). Vágnost režijní přípravy je patrná i na obsazení dalších postav, v nichž v alternacích figurují tak diametrálně odlišné osobnosti jako Denny Ratajský s Oskarem Hesem (oba skvostní tanečníci, leč zde netančí) či Jan Sklenář s Filipem Kaňkovským.
Karlínský The Bodyguard je nedobrou vizitkou nejen pro domovský přístav, ale i hudební divadlo obecně. Kasička sice nezůstane prázdná, ale pozice HDK coby jednoho z domácích lodivodů neochvějných muzikálových kvalit se (nejen) tímto obrací v prach. A lepší zítřky zatím nevidět. Příští zastávka Anděl Páně…
Hudební divadlo Karlín – A. Dinelaris, L. Kasdan: The Bodyguard. Překlad a texty písní Adam Novák, hudební nastudování Martin Kumžák, režie Antonín Procházka, kostýmy Michaela Horáčková Hořejší, scéna Martin Černý. Premiéra 23. března 2023.
Komentáře k článku: Přehlídka promarněných možností
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
