Divadelní noviny > Názory – Glosy
Překopat identitu
Tento text přepisuji již po sté. Píšu o tom, co prožívám. Pak si uvědomím, co prožívá člověk, jehož blízký zahynul ve válce, nebo někdo, kdo ztratil dům, dvůr, ulici, město, ztratil celý svůj život, byť zůstal fyzicky naživu. Když si to uvědomím, zůstávám zticha. Nemám slov.
Pořád si pokládám otázku, zda mám právo vůbec něco psát.
Moje teta z Ukrajiny uprchla sem do Prahy se svými dětmi a vnoučaty, byla tu celý březen a pak se vrátila zpátky do Oděsy. Chtěla převézt svou mámu do západní části země, kde je to bezpečnější, a podpořit svého manžela, který nesmí vycestovat. Než opustila svůj dům (už podruhé) s maminkou, poslala mi video. Na obrazovce telefonu vidím krásnou, kvetoucí, sluncem zalitou zahradu. Prý už za chvíli budou jahody, její maminka do posledního okamžiku opečovávala záhonky.
Kvůli mým spoluobčanům jahody na jejich zahradě už nikdo neposbírá.
Cítím se tak, jako by mě proud odnesl daleko do moře a já se nemohla dostat zpátky na břeh. Nemohu tuto situaci zvládnout. Poslední rok mě potkala celá řada těžkých událostí, tahle válka mnou však pohnula nejvíce ze všech. Cítím hluboký stud.
Čtu: Rusové bombardovali… Rusko ostřeluje… Rusové zabili, znásilnili, zastřelili… Jsem Ruska, dělám to tedy i já?
Pomalu se mi rozkládá identita. Už nevím, co to znamená být Ruska, nechci se ztotožňovat se vším, co ten stát provádí. A přemýšlím, co to znamená, nést zodpovědnost. Jak mám nést zodpovědnost za to, že jsem Ruska? Za lásku, kterou ke své sibiřské krajině přes to všechno stále cítím. Za to, že stále ještě chci synovi ukázat Bajkal, aby viděl, kde má kořeny.
Teď nevím, jestli se domů někdy podíváme, jestli někdy bude bezpečné tam jet. Bojím se tam jet.
Co můžu dělat?
Pomáhat, pomáhat, pomáhat, obvolávat, zjišťovat, organizovat, zařizovat, překládat, číst, posílat peníze, hledat, převážet, mluvit, poslouchat, pečovat, psát, mazat, podporovat, veřejně se vyjadřovat, brečet, brečet, už nečíst, modlit se a dýchat.
Raduji se, když vidím svého syna se smát.
V Oděse dnes zemřelo tříměsíční dítě.
Je to moje válka.
Z dobrovolné emigrace se můj život proměnil do emigrace nucené. Najednou se vše proměnilo. Bojím se ocitnout uvnitř své země, své domoviny, zároveň ji toužím doopravdy poznat. Abych se aspoň trochu přiblížila k pochopení toho, co se v ní děje a jak k tomu mohlo vůbec dojít.
Je to moje válka. Prožívám válku a její následky jako velkou tragédii. Svou osobní tragédii.
A opět chci být zticha.
Inga Zotova-Mikshina
dovětek k jejímu Slovu v DN 7/22
Komentáře k článku: Překopat identitu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
