Přelet nad přeletem
Také letos se počátek listopadu nesl ve znamení toho nejzajímavějšího, co se objevilo na české loutkářské scéně. Přehlídka Přelet nad loutkářským hnízdem se ovšem v rámci 29. ročníku rozrostla do délky a rozšířila i své pole působnosti. Během čtyř dní přinesla enormních čtyřiadvacet inscenací profesionálních i amatérských souborů z Česka a tentokrát i Slovenska.
Dora Bouzková v pohádce o koláčku, který byl tak netrpělivý, že utekl do světa dřív, než byl dozlatova upečený FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ
Z amatérů se nejvíce dařilo plzeňskému Rámusu s inscenací D+Š+B 2019 na motivy klasické pohádky o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. Soubor si pod vedením Zdeny Vašíčkové za léta své existence vypracoval osobitý styl. Jeho jevištní jazyk je eklektický a jaksi rozjívený, nedají se mu však upřít ambiciózní dramaturgické cíle ani upřímná snaha o volbu adekvátních výrazových prostředků. D+Š+B 2019 kombinuje činoherní herectví, manekýny, ready-made loutky (vyrobené z předmětů denní potřeby), objekty i stínové projekce. Nejcennější je však nový dramaturgický výklad známé pohádky: Dlouhý, Široký a Bystrozraký jsou zpodobeni jako personifikované schopnosti hlavního hrdiny. Ten tedy nepřijde k hotovému, ale o princeznu se skutečně sám zaslouží.
Inscenace Kdyby se ztratili… amatérského souboru Mízou do dřeva, vytvořená na počest nedávno zesnulého výtvarníka Jindry Pevného, se v porovnání s příspěvkem Rámusu jeví velice uhlazeně. Bohužel vedle sebe pouze klade malířovy obrazy (s mírně rozpohybovanými částmi po vzoru dětských knížek a leporel) a hru na basu. Deklamovaná a velmi diskutabilní kuchyňská moudra se pomalu převalují v sentimentálním poetickém oparu, aby po dvaceti minutách po právu vyšuměla.
Je s podivem, že se tak rozdílné inscenace umístily na třetím místě klání o Erika, cenu pro nejinspirativnější loutkovou inscenaci sezony, jejíž udělení Přelet slavnostně zakončuje. Trojlístek inscenací se shodným počtem hlasů doplnily záměrně nelíbivé až dryáčnické Vítězné svině. Soubor Buchty a loutky předvedl další suverénní inscenaci s typickou neukázněnou poetikou. Odborná porota se letos znatelně názorově rozštěpila.
Přehlídkou nebývale intenzivně rezonovaly studentské inscenace. Předně Nejmenší ze Sámů souboru Československé klacky z DAMU, který se umístil na druhém místě. Jedna z mála ryze loutkových inscenací programu se opírala výhradně o sílu předmětu na scéně: jevištěm pro loutky různých typů se stal povrch koženého bubnu a na něj umisťované přírodní materiály. Tvůrci si pohráli i s možnostmi techniky „zoomu“. Hlavní postavu vytvořili ve třech velikostech, a tak mohl být buben nekonečnou planinou (díky sotva viditelné loutce, kterou diváci pořádně vidí až pomocí lupy) i prostorem menším, než ve skutečnosti je (když velikostně naddimenzované zvířecí pracky došlápnou na povrch bubnu v extrémním detailu souboje).
Nezapadla ale ani dokumentární, přísně přírodovědecká drobnička studentů Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU LOS OS: návrat hrdiny představující pomocí meotaru strastiplnou pouť lososů do trdlišť. Obě inscenace přistoupily k loutkám jako k určujícímu principu a aktivně (a úspěšně) hledaly neokoukané způsoby vyprávění i zajímavý výtvarný koncept. Nejen ve srovnání s poměrně kýčovitou – vizuálně i obsahově – pohádkou O Smolíčkovi z bratislavské Vysoké školy múzických umění, ale i s mnohými profesionálními inscenacemi předvedli studenti DAMU až překvapivou uměleckou suverenitu.
Jednoznačně největším úspěchem loutkářské sezony je inscenace Naivního divadla Liberec ŠŠŠŠ. ŠŠŠŠ. HŮŮŮ. HAF!, která získala letošního Erika a později i Cenu Divadelních novin. Režisérka Michaela Homolová, patřící v současnosti k naprosté špičce české loutkářské režie, zopakovala úspěch inscenací O beránkovi, který spadl z nebe (2014) a Čechy leží u moře (2016), tentokrát však vytvořila pohádku beze slov o psech a mašinkách. Je to obdivuhodné dílo s precizním timingem, kdy herci přestavují scénografii přímo za jízdy, což současně umožňuje fascinovaným dětem občas vydechnout – zatímco vláček s psím hrdinou objíždí malé jeviště, loutkáři před ním skládají koleje, překážky i krajinu. Marionety psíků jsou navíc půvabné, herci se vyžívají v jejich animaci a se zábavným odstupem a zároveň s naprostým soustředěním jim dopomáhají vrtět ocásky a provádět další „psí kusy“.
Naivní divadlo zvolilo námět sázející na jistotu, inscenačně jej ale dotáhlo k dokonalosti – řešení je prosté, přesto efektní a funkční. Oproti tomu v zásadě dobře vymyšlená Prodaná nevěsta Divadla loutek Ostrava doplatila na mírně ubíjející stylizaci podobně jako vyumělkovaný Šťastný princ Divadla Lampion nebo křečovité Jedem s medem Geisslers Hofcomoedianten. Zato pohádka zasazená do pekárny Nedopečený koláček od Loutek bez hranic měla vše potřebné – kvalitní příběh a dramaturgii i fantazii podněcující ready-made loutky. Dora Bouzková opět silou své osobnosti ovládla hlediště, zpacifikovala rozjásané děti a předvedla energický herecký výkon.
Přelet každoročně umožňuje srovnání profesionálních, školních i amatérských inscenací a přináší tak skutečně reprezentativní vzorek vypovídající o aktuálním stavu českého loutkářství. Pravidelně se zde střetávají experimentální tendence s tradicionalistickými, klasické náměty s čistě původní autorskou tvorbou, divadlo pro dětského diváka i pro dospělé. Letošní program byl však obzvlášť různorodý s mnoha výkyvy. Těžko proto hledat nějaké hodnocení, které by platilo pro celý program přehlídky. Snad jen že loutkové divadlo žije.
Komentáře k článku: Přelet nad přeletem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
