Premiéra Bohemia Baletu v barvách aktivismu
Získat stabilní práci v českém baletu je stále obtížnější. Konkurence raketově roste, a když vypíší otevřený konkurz v našich velkých a středně velkých baletních souborech, hlásí se někdy bezmála tisícovka zájemců. Síto je hodně hrubé a šanci prezentovat se většinou dostane sotva desetina zájemců. Mezi diskvalifikujícími faktory bývá i absence praxe. Jednou z možností, jak usnadnit přechod mezi studiem a profesionálním angažmá, jsou juniorské soubory.
Foto: archiv projektu
První takový vznikl při profesionálním divadle před bezmála dvěma roky v Brně, další provozují dvě konzervatoře: soukromé Taneční centrum Praha a městem zřizovaná Taneční konzervatoř hlavního města Prahy. Právě její soubor Bohemia Balet, který funguje devatenáctou sezonu, představil 20. dubna v divadle Komedie nový složený program se souhrnným názvem Premiéra 24. Jako tvůrci se v něm představili sami členové souboru, talentovaný italský tanečník a choreograf Sebastiano Mazzia a konečně jedna z nejvýraznějších osobností českého baletu posledních tří dekád Petr Zuska.
Foto: archiv projektu
Složení programu na poslední chvíli poznamenalo zranění klíčové členky souboru, kvůli němuž se musely za dva dny přezkoušet tři choreografie, jedna byla vyřazena a naopak jedna vznikla narychlo během tří hodin na baletním sále. Právě toto dílo tanečníků Tima Herze a Vojtěcha Pilbauera nazvané až dodatečně Contra patřilo k tomu zajímavějšímu z líhně mladých tvůrců. Dynamický duet se nesl v duchu zápolení a fyzické konfrontace a zároveň obsahoval i jistou sevřenější dramaturgii. Dopadl lépe nežli delší dobu připravovaná choreografie Luisy Brychcínové a Vojtěcha Pilbauera s názvem Do světa Malého prince, která ověřila nejen taneční, ale i herecké a deklamační schopnosti mladých umělců.
Dvě práce zkušených autorů – Mazzii a Zusky – už měly ambici vyjádřit se k tématům hýbajícím současnou společností. Choreografie Potápíme se sólisty Jihočeského divadla Sebastiana Mazzii zapadá do boomu ekologické a environmentální tematiky. Pracuje s příměrem k potápějícímu se Titaniku, kde i v okamžiku katastrofy probíhá zábava. Sólistka Shino Fujii v zelených šatech je jakýmsi ekologickým apelem a svědomím. Snaží se probudit společnost oddávající se konzumu, za což se jí ale dostává jen pohrdání a ponížení. Na její varování dojde, scéna je destruována, osazenstvo umírá v celozeleném aranžmá. Poněkud doslovné a nepříliš šikovně realizované. Nicméně Mazziův taneční jazyk je zajímavý, přirozeně vázaný, vnímavý k hudebnímu podkladu.
Foto: archiv projektu
Poslední položka složeného programu byla nejočekávanější: po delší pauze nová práce Petra Zusky. A rovnou zpracování Janáčkovy Sinfonietty, která už byla podkladem pro průlomovou vzdušnou a optimistickou choreografii Jiřího Kyliána nebo zemitější a folklornější zpracování Pavla Šmoka. Petr Zuska dnes už není jen originálním tvůrcem, ale stále více proniká do oblasti politiky a aktivně vstupuje do společenských diskusí pod hlavičkou politické strany PRO, za niž v současnosti kandiduje do Evropského parlamentu. Své názory hlásá z pódia na demonstracích a nelze je nevnímat ani v nejnovější choreografii. Zažíváme prudkou eskalaci globalistických tendencí, které vedou celosvětově k relativizaci a utlumování národních povědomí, identit a kultur – tedy jakémusi umělému vymykání z kořenů, píše Zuska mimo jiné v anotaci ke svému dílu. Choreografii staví pro čtyři páry – snad nevidoucí lid – a ženu, která jako by chtěla apelovat, probouzet k národnímu uvědomění. Možná je to symbolická republika, která se objevuje postupně v bílých, červených a modrých šatech a mizí v úzkém světlém průzoru, který se nakonec rozvine do prosvětleného širokého horizontu. Ale vedle tohoto národního nebo přesněji trikolorového zabarvení nutno vnímat Zuskovu stále výbornou schopnost taneční kompozice v prostoru, přirozenou lehkost tanečních vazeb, velkou citlivost k hudbě. Ale i smysl pro nadsázku, když ve čtvrté větě parafrázuje pohybový motiv z pas de quatre v Labutím jezeře nebo odkáže na motivy z lidového tance. Srovnání s Kyliánem a Šmokem je nasnadě, nicméně dominuje Zuskův originální jazyk. Byť pár styčných detailů s Kyliánem tu najdeme: schéma v tanečním triu, řešení finální scény se změnou světelného aranžmá.
Foto: archiv projektu
Premiéra Bohemia Baletu nabízí srovnání prvních tvůrčích pokusů s dílem profesionála, nesmělé ohledávání řemesla i výrazná společenská gesta.
///
Bohemia Balet, Praha – Premiéra 24 (Do světa Malého prince, Contra, Potápíme se, Sinfonietta). Choreografie Luisa Brychcínová, Vojtěch Pilbauer, Tim Herz, Sebastiano Mazzia, Petr Zuska. Hudba Jan Šimůnek, Leoš Janáček a další. Premiéra 20. dubna 2024 v divadle Komedie.
Komentáře k článku: Premiéra Bohemia Baletu v barvách aktivismu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
